Jak na věc


výcvik jezevčíka

Jaké závody jsou pro jezevčíky v myslivosti dělány a co obnáší takový závod ?

    Pro jezevčíka jako takového, aby měl dobrý život  je třeba,  aby dostal dost lásky a dobré vyžití. Pes, který se nudí, se stává zatrpklým a pak se můžeme dočkat třeba i neadekvátního chování.  Upřímně, ruku na srdce. Pokud chceme  psíka, který bude pospávat na gauči a lenošit, asi by jezevčík nebyl dobrou volbou. Pokud chce jezevčíka myslivec, má  záruku v dobrém pomocníkovi na lovu. Ale i jako společenský pes není jezevčík špatný, jen musí pán dopřát jemu i sobě dostatek pohybu, dlouhé procházky, zaměstnat tu pracovitou  hlavičku a hbité tělíčko, aby pes  nevymýšlel lotroviny. Pak bude soužití vzájemně plné obohacení, protože život s jezevčíkem není nuda.
    Znovu opakuji, že je jezevčík lovecké plemeno a upřímně dvě procházky denně  okolo bloku na sídlišti jsou pro jeho zdravý životní styl nedostatečné. Jezevčík potřebuje pohyb, jinak opravdu v kombinaci s podáváním pamlsků z něj bude kulička na malých nožkách. Vyvážená strava, dostatek pohybu, stravování v pevně určených časech, nedávání  dobrot loudilovi od stolu… to vše zajistí, že bude pes v dobré formě a kondici.
    Jezevčík jako plemeno může mít díky své stavbě těla trochu problémy z páteří,  již od štěněte by měli majitelé dbát na to, aby se jejich pes vyhnul pohybu ze schodů dolů, zcela určitě by neměl prochladnout, tím snížíme  pravděpodobnost uskřípnuté míchy či potížím s vyhřeznutými ploténkami.


Re: Drsnosrstý jezevčík - výcvik, rady, názory

    Klub každoročně vyhlašuje tzv. Pracovní pohár, kam se mohou přihlásit  ti nejúspěšnější. Je vypracován systém bodování jednotlivých zkoušek dle obtížnosti a spolu s prémiovými body za získané tituly CACIT či CACT se pak podle získaných počtů bodů stanovuje pořadí a ti nejúspěšnější jedinci obdrží od vedení Klubu na tradičních jarních spádových regionálních schůzích  plakety a diplomy. Stejně tak úspěšní vůdci po splnění podmínek mohou získat velmi ceněný Vůdcovský odznak. Výsledky pracovního poháru jsou každoročně zveřejňovány v klubovém tisku a na internetu.
    Slovo závod bych nepoužila. Jezevčík je lovecké plemeno a tak jeho doménou jsou samozřejmě klasické zkoušky loveckých plemen od těch nejzákladnějších jako je zkouška vloh a zkouška nováčků (norování) až po nejnáročnější jako je například zkouška honičů. Každý okresní myslivecký spolek má svůj kalendář akcí, na který navazují pak akce vyššího typu, tedy různé memoriály a Poháry, kde se většinou již soutěží  o čekatelství šampionátu práce. Stejně tak i Klub pořádá podle vlastních soutěžních řádů klubové vrcholové soutěže.


Lidé šlechtí psy po staletí a každé psí plemeno je tak něčím charakteristické tak, aby vyhovovalo rozmanitosti lidských povah a potřeb. Jak je to s jezevčíky ?

    Dobrý den, přestěhovali jsme se s přitelkyní a chováme jezevčiky. Požadali jsme místní myslivecké sdružení, zda mohu cvičit psy ke zkouškam z výkonu psů. Nedovolili nám to. Je doba kladení mláďat, to chápu, jsem aktivní myslivec. Je také doba sečení senosečí, kde by se zachránilo hodně zvěře. Může mysl. hospodař určit tuto lokalitu. Já osobně si myslím, že by se zachránilo hodně zvěře. Dělal jsem to každým rokem ve sdružení, kde jsem působil a nebyl problem cvičit pejsky když nám to neumožní a to nemluvím jen za sebe ale i za další kynology tak kam dospěje naše kynologie. Mým vzorem jsou a stále budou jak pan Karel Podhajský, Rychard Knoll, pan Šmikmator, ale i spousta dalších významných pánu. Můj otec řikával, což si velice vážím: "Držte naši kynologii!", a já se toho držim.
    Nízkonozí psi samozřejmě prostupují celou historii  chovu psů, již v antice jsou zaznamenány zobrazení nízkonohých psů. Jezevčík byl utvářen  a je i současnosti lovecké plemeno, i přes svou soudobou velkou popularitu je to opravdu především lovec. Jeho historie je pevně spojena s myslivostí. Potřeba tlumení škodné zvěře v osmnáctém a devatenáctém století vedla k postupnému vyšlechtění jezevčíka jako takového a již v roce 1881 byl zaregistrován v Anglii první klub chovatelů tohoto plemene, i když  domovskou zemí je samozřejmě Německo, tam byl klub zaregistrován v roce 1888 a Německo je garantem standardu plemene jezevčíka.


Na stránkách klubu jsem si procházela  akce a norování  jsem tam našla za celý rok jen jedno jediné. Proč ?

    Je těžké jezevčíka vycvičit? Lidé se často bojí jejich paličatosti... Jak vnímá specifika povahy jezevčíka vítězka Memoriálu Jiřího Bodejčka (lesní a barvářské zkoušky jezevčíků a teriérů), Ing. Michaela Přibáňová, chovatelka drsnosrstých standardních jezevčíků, rozhodčí z výkonu a exteriéru a poradkyně chovu? To najdete v aktuálním čísle našeho časopisu č. 11!„Mně nikdy jezevčík nepřipadal ani paličatý, ani složitý na výcvik; naopak, většina z nich za pamlsek a dobré slovo udělá ochotně cokoliv. Je pravda, že po zlém se s nimi moc nepořídí, uzavřou se do sebe, jdou spíše proti člověku a lidé pak mají pocit, že jsou paličatí, agresivní a dělají naschvály, ale není tomu tak. Při tréninku je samozřejmě potřeba znát historické pozadí využití jezevčíka. Když plemeno vznikalo, nikdo po něm nechtěl, aby umělo nějaké těžké cviky, ale aby bylo ostré a vešlo do nory bojovat s mnohem větším nepřítelem, a aby tam samostatně vyřešilo všechny problémy, protože uvnitř nory mu člověk nijak nepo
    Tvrzení že je jezevčík tvrdohlavý je BLBOST... a můžete říct jen člověk který o jezevčíkovi vůbec nic neví.... doporučuji poradit se s nějakým chovatelem nebo se podívat do odborné literatury...
    Jezevčík je i dnes platným norníkem, ale postupně  díky jeho všestrannosti je vyhledávaným barvářem a honičem. Ohlédneme–li se do historie, nebyla hájovna, kde by jezevčík neměl svůj pelíšek. I dnes je to především pes pro myslivce.
    Testování této choroby je u jezevčíků dobrovolné, doporučuje se hlavně u drsnosrstých, kde bylo zjištěno cca 6% přenašečů choroby. U našich hladkosrstých a dlouhosrstých rázů zjištěna zatím nebyla.


Chovatelé, majitelé a příznivci jezevčíků jsou sdruženi v Klubu chovatelů jezevčíků České republiky. Přibližte nám práci tohoto klubu a co jim členství přinese?.

    OI (osteogenesis imperfecta) je dědičné onemocnění, které se vyskytuje zvláště u drsnosrstého typu srsti jezevčíků.  Mutace, způsobující poruchu v utváření kolagenu se dědí recesivně (tedy skrytě) a pokud se sejdou navenek zcela zdraví rodiče, kteří tuto mutaci skrytě nesou, může být část vrhu nemocí postižená. Taková štěňátka mají extrémně křehké a lámavé kosti, nemohou se v podstatě vůbec postavit na nožky a musí být utracena. Navíc mají velice nekvalitní sklovinu zubů. Toto dědičné onemocnění je známé i u lidí, kde se mu říká Lobsteinův syndrom.
    Jezevčík má opravdu mnoho tváří a jak ukazuje jeho historie i současnost, všechny tyto stránky jeho osobnosti souvisejí s jeho vývojem, s jeho zařazením v kynologické hierarchii a také s jeho povahovými vlastnostmi.
    Říká se, že jezevčík je velmi tvrdohlavý pes, osobní zkušenost s tímto plemenem nemám, nicméně, mi to nezapadá, protože vím a vídám jezevčíky při velkých a těžkých závodech. Pracují s takovou horlivostí, až se mi někdy zatajil dech. Jak je to opravdu s jejich výcvikem? A jde to vůbec říci nějak všeobecně?


LOVECKÉ FÓRUM / MYSLIVOST Vše o lovectví a myslivosti

    Sama jsi i rozhodčí z výkonu a pořádáš výcvikové akce, v čem lidé nejčastěji při výcviku a předvádění psů chybují? „Možná to bude znít trochu překvapivě, ale majitelé často neumějí své psy správně chválit. Pochvala buďto nepřichází vůbec (a bez ní pejsek nemůže poznat, že něco dělá dobře), anebo v nesprávný okamžik. Také když se zamyslím, kolik různých knih o výcviku loveckých psů jsem přelouskala, ve všech je popsána metodika, jak naučit ten který cvik, jak používat tlak, ale málokdy je napsáno, jak psa správně chválit. Přitom pochvala (ať už je to pamlsek nebo jen pohlazení od majitele) je velice důležitá k tomu, aby nám pes vůbec porozuměl, co po něm chceme.“Kompletní rozhovor a reportáž z memoriálu v Pes přítel člověka č. 11!
    Klub chovatelů jezevčíků zveřejňuje výsledky jedinců, které jejich majitelé nechají testovat. Pokud  se narodí vrh po jedincích, kteří jsou testováni a mají výsledek čistý, tak dostávají automaticky do průkazu původu razítko, že jsou v pořádku. Samozřejmě lomivost  není jediná nemoc na kterou se mohou nechat jezevčíci testovat, a pokud majitel psa nahlásí výsledky svého jedince, klub tyto informace rovněž zveřejňuje.
    Redakce www.ecanis.cz nechce pravidly pro online diskuzi omezovat, platí však pravidla, která by měl každý diskutující respektovat. Pro zjednodušení je lze shrnout do tří zásadních bodů. Diskutující musí dodržovat pravidla slušného chování a zákony České republiky, a nesmí zneužívání diskuzí ke komerčním účelům. Každý, kdo tato pravidla ctí a dodržuje je v online diskuzi na www.ecanis.cz vítán.


Přibližte našim čtenářům dědičnou lomivost kostí ?

    Dobrý den, jezevčík ve stáří sedmi měsíců je vlastně ještě zvířetem v pubertě. Obecně je možné říci, že jezevčíci dospívají okolo 1,5 roku věku. Podle toho co píšete, odpovídá chování psa jeho věku i plemeni. Nakonec i Zkušební řád při hodnocení poslušnosti jezevčíků a teriérů říká, že je-li pes v pohybu za zvěří a sleduje ji a nereaguje na přivolání, rozhodčí to nehodnotí jako neposlušnost, protože je tento projev temperamentu v daném okamžiku cennější.


Drsnosrstý jezevčík - výcvik, rady, názory

    Snaha scházet se s lidmi, kteří mají stejné zájmy, je blízká lidem odjakživa. U jezevčíkářů to není jiné. Klub chovatelů jezevčíků  funguje v České republice bezmála osmdesát let a jeho snahou je chov jezevčíka a udržování jeho přirozených vloh a kvality exteriéru.  KCHJ ČR, z.s.  má  přibližně okolo 1700 členů a je jednoznačně nejpočetnějším klubem chovatelů v České republice. Jeho činnost zaštiťuje Českomoravská kynologická jednota. Klub má systém poradců chovu, kteří nejen že vyřizují administrativní stránky chovatelské činnosti, ale jsou schopni pomoci radou začínajícím chovatelům. Pro své členy  Klub pořádá tři výstavy ročně,  několik vrcholových pracovních soutěží, každoročně vydává velmi ceněný seznam chovných psů, který obsahuje všechny chovné samce (je jich více jak 550)  včetně jejich fotografií, výsledků zkoušek a výstav, zdravotních vyšetření, bonitačních kódů a tří generací předků. Klub dále vydává třikrát ročně velmi obsáhlý časopis Jezevčík, kde  zájemci najdou nejen výs


Diskuse k článku Být majitelem jezevčíka znamená – nikdy se nenudit

    Při výcviku jezevčíka, ostatně stejně jako každého jiného psa, jde především o systematičnost.  Jezevčík má určitou tvrdohlavost ve své povaze, ono to úzce souvisí s jeho prvotním posláním. Pokud pes pracuje v noře, hluboko v zemi, musí se rozhodovat sám, jak bude postupovat, jak bude pracovat v ostrém boji se škodnou.  A pak  je samozřejmé, že i při běžném životě se pak rád staví do pozice, kdy se chce rozhodovat sám.  Výchova musí být důsledná, ale ne přísná. To žádný jezevčík nemá rád, dokáže se pak třeba na  několik hodin i urazit. Vše se musí učit od mala, formou hry a s láskou. Kombinace důsledného výcviku a přirozené radosti z práce pak samozřejmě slaví úspěchy  i při nejtěžších zkouškách. Nejhorší je, když majitel psíkovi od mala neumožní přirozené rozvíjení vloh, pomalu se bojí ho pustit z vodítka a pak si ve třech čtyřech letech psa vzpomene, že ho chce uchovnit a snaží se ho připravit na zkoušky, kde se po něm vyžaduje to, co mu před tím  několik let zakazoval. Ideální je op


Jak tedy s jezevčíkem pracovat, aby nebyl oním tvrdohlavým psem ?

    Jak jsem se zmiňovala již dřív, jezevčík je lovecké plemeno a tedy skládá zkoušky loveckých plemen, které jsou organizovávány jednotlivými okresními mysliveckými spolky. Klub pořádá pouze vrcholové pracovní soutěže. Norování jako takové – neboli zkouška nováčků - je samozřejmě pouze zkouškou, protože ctíme regule zákona a norování nesmí být soutěží.  V loňském roce jsme  uspořádali prvně  zkoušku nováčků jako klub, více méně proto, aby se případní zájemci mohli setkat a především proto, že na klubové akci máme garantované klubové rozhodčí. Druhou zkouškou, kterou klub pořádá je Zkouška z hlasitosti  na stopě – tzv. Spurlaut, kde je hlasitost na stopě hodnocena velmi důkladně oproti klasickým zkouškám (například je hodnocena i jistota na stopě, chuť ke sledování stopy, .. apod.). Klub by rád pořádal více klasických zkoušek, ale bohužel není to možné především z organizačních důvodů. Jezevčíků je opravdu hodně a aby se vyhovělo všem zájemcům o klubovou zkoušku, museli by se jednotlivé zk
    Jezevčík – to je mnohovrstevná osobnost převlečená za psa, záleží na tom z jakého úhlu pohledu se na něho díváme a co v něm vlastně hledáme a také bez problému nacházíme:   báječného rodinného kamaráda, vynikajícího všestranného loveckého psa, partnera pro dlouhé procházky,  modelku do výstavního kruhu, nervy  nám drásajícího  tvora při  čekání v lese, až se vrátí z lovu, náruč  lásky  či uraženého tvora, když není po jeho nebo když si dovolíme na něj zvýšit hlas.
    Tak a teď z jiného soudku. Jezevčíci jsou celkem oblíbeným plemenem. Často je můžeme potkávat na sídlištích na procházkách. Bohužel tito psi bývají často takoví ti soudci s nožičkami. Jak tedy jezevčíka správně krmit, když nepatříme do aktivní skupiny pracujících psovodů (vůdců), ale jsem pouhými obyvateli sídliště a pejska máme pro radost?


Jaké zdravotní problémy jsou u jezevčíků nejčastějšími a jak se jim dá předejít?

    Co o jezevčících ještě nevíte se dozvíte z následujícího poutavého rozhovoru s hlavní poradkyní chovu paní Hanou Spalovou. Která jak sama říká kráčí s jezevčíky pět desítek let. A co nám tedy o jezevčících prozradila?
    U dlouhosrstých je třeba především  pravidelná péče v česání, není třeba přehnané koupání, ale poctivá práce s kartáčem. Pokud psa pravidelně nečešeme, může dojít ke zplstění, zvláště pak za slechy a na proutku. Kvalita osrstění je hodně podmíněna geneticky, stejně tak jako u drsnosrstých. Tam obzvlášť jsou linie, které jsou téměř bezúdržbové, jsou ovšem linie s měkčí srstí a tam je na místě pravidelné trimování srsti.  Pro začátek je velmi vhodné, aby novým majitelům pomohl a ukázal jak na to, buď zkušenější kolega a nebo sám chovatel, od kterého si psíka bereme.


Na závěr co byste doporučila majitelům nebo lidem, kteří uvažují o jezevčíku tak, aby jejich život byl co nejlepší?

    Jezevčíci jako plemeno se v porovnání s některými jinými plemeny dožívají v poměrně dobré kondici i vysokého věku. Nejsou výjimkou jedinci nad třináct let, i více. Vše se odvíjí jak od rodové dispozice, tak samozřejmě od péče majitele, od množství pohybu, od dobře zvolené skladby potravy a minerálů. Jezevčík jako takový má většinou velký sklon k žravosti, a pokud by jsme  mu dávali tolik potravy, kolik chce on,  dočkali bychom se doma jen nevzhledné hekající koule. Při správném dávkování můžeme mít i do vysokého věku doma psa ve výborné kondici.
    A ptáte se na co nejlepší život pro psíka nebo majitele? U majitele je to jednoduché – jezevčík, který dostává lásku vám jí dvojnásobek vrací, miluje svoji rodinu a dá vám mnoho radosti – ale – také vám pozlobí nervovou soustavu, když budete v lese čekat, až  se vrátí ze stopy nebo budete koukat na zahradě na díru, která tam před pár hodinami nebyla.
    Mezi ty nejprestižnější  v KCHJ pak patří Memoriál Rudolfa Kristla, kde se zadává ocenění CACIT a CACT a titul Všestranného klubového vítěze. Stejně tak vysoce ceněné a velmi náročné jsou další soutěže – Speciální barvářská soutěž bez doprovodu rozhodčího, Klubová barvářská či Klubová honičská soutěž.
    Dnes je na trhu spousta  hřebenů, kartáčů, druhů šamponů a je dobré si nechat poradit od zkušenějších, jaké prostředky a pomůcky si domů pro svého psíka pořídit.


Paní Spalová, jak je Váš život spjat právě s jezevčíky?

    Kráčím životem již pět desítek let a po mém boku vždy kráčel dlouhosrstý standardní jezevčík. Od malička, maminka byla chovatelka a jezevčík byl vždy členem rodiny, místo panenek v kočárku štěně, místo běhání po diskotékách běhání po lese při výcviku. V šestnácti jsem vedla prvně sama na zkouškách, v  devatenácti jsem dostala svou první fenku, uchovnila jí a založila si vlastní chovatelskou stanici a letos slavíme 30 let této stanice, máme odchováno 75 vrhů a přes 330 štěňat. Své „děti“ mám v chovu nejen v České republice, ale také po celé Evropě.  Postupně jsem se stala rozhodčím z exteriéru jezevčíků a rozhodčích pro výkon loveckých psů malých plemen. Prostě jezevčík a já k sobě patříme.
    Jednoznačně nejméně náročná na úpravu je samozřejmě srst u hladkosrstých – tam stačí občas vykartáčovat a odstranit odumírající srst. Hladkosrstí mohou mít problémy s lysavostí, nesvědčí jim moc pobyt například v kotci.  Ovšem srst hladkosrstých se nejhůře likviduje v bytě, chloupky se dokáží zasekat do koberců a špatně se pak odstraňují.
    Všeobecně pro jezevčíky platí několik zásad. Především to, že jsou to lovečtí psi, by se mělo odrazit v množství pohybu, který jim bude dopřán. Zavřený jezevčík v kotci opravdu není to, co by se mělo vyskytovat. Dostatek pohybu zajistí  kvalitní osvalení, vytrvalost a kondici psa, kterou jen najdeme při opravdovém výkonu práva myslivosti.  Není smutnější pohled než je obtloustlý sotva se valící jezevčík, který pro vysokou nadváhu trpí jak dýchavičností, tak špatným pohybem, pronesenou páteří. Takový jezevčík je chudák. 

Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2020
cache: 0000:00:00