Jak na věc


tresky po norsku

LOVÍME V NOCI / aneb to podstatné pro krátké vycházky k vodě

    Posledně jmenovaná metoda vyžaduje trochu větší výdrž, ale podle mého názoru je nejjistější technikou na velkou rybu. Šílené na tom je, že ulovit cíleně velkou rybu bez informací, správného náčiní a načasování je prakticky nemožné. Ono dostat se přes 20kg hranici je už poměrně těžké. Tito giganti mění jednoznačně též své stravovací návyky. Nejezdí se středně velkými lovícími treskami, ale berou nejčastěji mezi 70 a 140 m u dna kupodivu relativně dobře na rybí cáry, které musí být absolutně čerstvé, nejlépe ještě krvavé.


WOBBLEROVÉ HRAČIČKY Z RYBÁŘOVY KRABIČKY VII / Hladinové wobblery – popy neboli „pukačky“

    Varianta 1) – pilkrování ve sloupci. Sice to jde, ale úspěchy nelze garantovat. Velké pilkry nemají téměř žádnou akci, malé často nepasují do jídelníčku nebo je atakují malé ryby. Pilkry pracující do strany se hodí více. Vertikální nástrahy jako je Seawaver jsou pro lov ve sloupci velmi účelné. Velmi často stojí velké tresky mezi 70 a 90 metry. Pro tyto hloubky jsou často potřeba nástrahy o hmotnosti mezi 200 a 400 gramy a tomu přizpůsobené náčiní. Není potřeba obrovský mutiplikátor, připravíte se tím akorát o požitek ze zdolávání. Lehký prut kategorie 30 lb s dobrou špičkovou akcí a malý, dostatečně robustní multiplikátor s kapacitou cca 300 m šňůry o nosnosti 10-15 kg jsou pro tento účel ideální. Velmi důležité, ale to i pro jiné techniky jsou veškeré doplňky. Legendární údery hlavou treska totiž vůbec neprovozuje. Vše jsem na vlastní oči viděl s podvodní kamerou. Treska se kroutí (roluje). V podstatě by to bylo komické představení, kdyby ryba někde v klidu stála a mlátila hlav


SUMCI / VERTIKÁLNĚ, MODERNĚ A ÚSPĚŠNĚ

    Na severu Norska respektive též ve vodách kolem Islandu je podvodní svět tresek zatím ještě v pořádku. Nikde jinde není šance na 20kg rybu reálnější! Zdůrazňuji „šance“! Samozřejmě existuje mnoho výjimek. Asi nejznámějším revírem velkých tresek (Skrei) jsou lofotská trdliště. S rybařením to v brzkých jarních měsících ale nemá moc společného, protože ryby potravu příliš nepřijímají a všude kolem je tolik sítí, šňůr a lodí profesionálních rybářů, že to člověku bere chuť do života. Dostat se tažným atlantským treskám na kobylku, je velmi těžké. Hejna Skrei dávají jednoznačně přednost otevřenému moři, a tak po zbytek roku vegetují poměrně daleko od břehu. A není jen „lofotský rod“, jak se mnozí rybáři mylně domnívali. Je tady „vesterálský rod“ a další, velmi početná populace tresek má své trdliště u Rorviku trochu dále na moři před ústím Namsenfjordu ve středním Norsku. Po březnovém tření vyjíždějí hejna pomalu směrem k jihu do svých letních lovišť u Mol
    Varianta 4) – čerstvá nástražní ryba na systémku. Zde existuje několik variant s dobrými vyhlídkami. Jednou je předimenzovaný Drachkovitch sytém s velkou olověnou hlavou a dvěma trojháčky, druhou pak rybaření s s velkými dvojháčky (10/0-12/0) na bočních přívěsech. Výhoda této montáže spočívá v tom, že můžete lovit současně v různých hloubkách, pokud návazec připravíme dostatečně dlouhý. Staré nástražní rybky tresky vůbec nechtějí. Mají něco společného s okouny, kteří vždy potřebují trochu pohybu a mrtvá tuhá plotička je nechává ledově klidnými. Při záběru musíme pouze dostatečně počkat, až treska nástrahu dostatečně polkne.


Honba za „20kilovkou“

    Nejlepší místa na velké tresky se zpravidla nacházejí mezi mělkými 20 m až 80 a 90 m nad skalnatým a písčitým dnem. Já sám jsem nejvíce velkých tresek nad 10 kg ulovil mezi 60 a 90 metry u skalnatých hran. Slovo „hrana“ by ale nemělo být zavádějící, protože ve většině případů se jedná o příkřejší srázy z relativně rovných úseků se stejnou hloubkou. Stalo se mi, že jsem lovil velké tresky v mělké vodě, které jsem viděl, ale to je velmi výjimečná situace. Obecně se dá říci, že velké tresky potřebují kolem sebe trochu místa.
    Severní populace tresek Skrei táhne v létě do Barentsova moře, kde se též u vnějších ostrovů Vannoy, Arnoy a Soroya často loví. Na počátku léta se ale hejna tresek ještě zdržují severovýchodněji od Finnmarku (východně od Nordkappu). Tresku Skrei poznáte především podle štíhlejšího tvaru těla, nemá typickou „leopardí kresbu“ a na hřbetě je téměř šedozelená. Pravidelné úlovky větších tresek můžete očekávat teprve severně od ostrovů Hitra/Froya. Eldoráda pro lovce velkých tresek leží daleko na severu a jmenují se Soroya, Arnoya nebo také Ingoya (koncovka –yoa znamená v norštině ostrov, myšleny jsou tedy větší ostrovy na vnějším pobřeží Norska). Nesmíme ovšem zapomenout ani na nové revíry u Islandu, které garantují výtečné úlovky tresek.
    Její lov mimochodem odpustí i některé drobné rybářské chyby, jelikož když treskám vyhládne, bezhlavě útočí na vše, co se hýbe. A jak!


FEEDER A VŠE O VNADĚNÍ / Směsi pro velké ryby

    Kdo si myslí, že rozhodující je ve správný čas na správném místě pouze zablýskat pilkrem, je od své kapitální tresky daleko stejně jako na začátku. Zažil jsem, když několik rybářů v nejlepší čas ve špičkovém revíru snů za absolutně příznivých podmínek nepřekročilo ani magickou metrovou hranici, a to jen protože si celý týden mysleli, že pilkr funguje vždy! To ovšem není pravda! Nefunguje především v případě, když ryby nestojí u dna a rybáři tuto skutečnost neregistrují. Celá řada potravy tresek hledá tu svou ve sloupci – sledi, makrely, tresky tmavé, abychom vyjmenovali ty hlavní. Když malé tresky tmavé loví u hladiny potěr, nestojí velké trsky u dna a nečekají na kořist, jenž spadne z prostřeného stolu, ale rejdí pod nebo vedle hejna kelerů a krmí se rybami, které se vzdálí příliš od hlavního hejna. Jelikož je tato situace v Norsku téměř klasická a dokonce i na jihu může čas od času přinést kapitální úlovek, zaslouží si naši pozornost.
    Varianta 3) – keler na pilkru. Treska není až na malé výjimky velkým fanouškem rybích cárů. Ovšem cár na pilkru nebo hlava z kelera na velkém trojháčku mohou pořádně zabodovat. Při lovu v hejnech potravních rybek je dobré sáhnout po celém kelerovi, kterého připevňuji hlavou k trojháčku o velikosti 8/0, lépe 12/0. Při normálním pohybu nahoru/dolů získá pilkr zpomalenou a účinnější akci.
    Mnoho rybářů se často zabývá otázkou přívěsů nebo loví podle hesla: „Mnoho, mnoho pomůže!“. Tato metoda je známá i pod názvem „vánoční stromeček“. Pro zde popsané metody lovu doporučuji buď na přívěsy zapomenout úplně, nebo navázat jednoho gummimaka. Při lovu s přírodní nástrahou nemá přívěs vůbec žádný smysl.


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2020
cache: 0000:00:00