Jak na věc


slovanské osídlení

Předvelkomoravské slovanské osídlení

    Další otázka se týkala postupu slovanských kmenů; dosud přesně nevíme, kudy přišly na české území. Uvažuje se o postupu nejen podél severní strany Karpat a dále Moravskou branou, ale některé skupiny (druhá vlna) mohly přitáhnout i z Podunají a dále směřovat na západ přes území dnešního Slovenska. Své nejzazší západní hranice na Labi, horním Mohanu, Řezné, Nábě a v Horních Rakousích dosáhla slovanská vlna až v průběhu 8. století. Přitom na postupném osídlování našich zemí se podílely dvě vlny slovanské etnické expanze, avšak již do počátku 7. století podlehlo obyvatelstvo (převážně germánské kmeny) slovanské asimilaci.
    První nevelké skupiny Germánů pronikly do českých zemí už v posledních desetiletích před počátkem našeho letopočtu. Centrem jejich kmenového svazu se staly severní Čechy. Neustálé kontakty Germánů s Římem i jejich snaha proniknout do římských provincií vedly nakonec k markomanským válkám, jichž se osobně zúčastnil tehdejší římský císař Marcus Aurelius. Styk s antickou civilizací bezpochyby ovlivňoval dosavadní rodový řád germánského obyvatelstva, které se rozmanitými cestami seznamovalo s odlišným životním stylem. Tak se vytvářela svérázná syntéza antické a germánské materiální kultury. V prvních stoletích našeho letopočtu dostáváme pestrý obraz velmi složité skutečnosti a vztahů a ještě složitějšího vývoje. Odraz těchto velmi komplikovaných poměrů se zrcadlí i v archeologických nálezech.


II. Slovanské osídlení do zániku Velké Moravy

    Za vrchol pravěkých dějin bývá obecně označována doba laténská, spojovaná se vstupem Keltů na historickou scénu. Tedy teprve v 5. století př. n. l. převládli na území našeho státu obyvatelé, jejichž jméno a jazykovou příslušnost známe. Většinu území (stranou zůstala jen severní Morava a Slezsko) osídlil keltský kmen Bójů, část Moravy obsadil kmen Volků-Tektoságů. Základním zdrojem obživy jim sice zůstávalo zemědělství (oradla již měla železné radlice) a chov dobytka, ale brzy rozvinuli i řemeslnou výrobu. Až do 2. století př. n. l. známe pouze vesnické osídlení, avšak nově vznikající zemědělská i řemeslnická sídliště se postupně měnila v rozsáhlá střediska hospodářského a společenského života - v keltská oppida. Ta bývala rozčleněna na čtvrti (řemeslnické, sídelní) s vytyčenými cestami (někdy i dlážděnými) a se systémem pro zásobování vodou. Na poměrně rozsáhlé rozloze žilo až několik tisíc obyvatel. Keltové však nevytvořili stát, a proto nedokázali čelit tlaku Germánů (ze severu) a Ří


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2020
cache: 0000:00:00