Jak na věc


slovanští válečníci

Napsat komentář Zrušit odpověď na komentář

    Zároveň Niklot hledal spojence pro nadcházející boj a obrátil se na holštýnského hraběte Adolfa s připomenutím uzavřené dohody. Ačkoli Adolf nesympatizoval s křížovou výpravou, samozřejmě odmítl pomáhat Niklotovi proti svému vévodovi, Jindřichovi Lvu, a jedinými spojenci knížete se stali Ránové.
    Niklot brilantně vyřešil úkol pomocí ránských námořníků. U Helmolda čteme: „Jednou obležení, vidouce, že vojsko Dánů jedná váhavě - neboť oni jsou jen doma válečníky, v cizí zemi se neliší udatností – učinili nečekaně výpad, mnohé z nich pobili a jejich těly pohnojili zemi. Pomoci jim nebylo možno, jelikož mezi (vojsky) leželo jezero ...“
    Naprostý nezdar postihl také tu armádu, která se vypravila proti Štětínu, hlavnímu městu Pomořanska. Když křižáci oblehli město, obležení vystavili na městských valech kříže na znamení, že jsou křesťané, a tehdy mezi vojskem zavládl zmatek. Všem začalo být jasné, že se zorganizovaný podnik dostal do křiklavého rozporu s idejemi vyhlášenými Bernardem z Clairvaux a papežem, a řadoví křižáci pochopili, že byli oklamáni knížaty, kteří jejich rukama ne od pohanů, ale od křesťanů chtějí ukořistit nové země a nové příjmy ...


Kino Cinema City Slovanský dům - Praha 1

    Hlavní (jižní) křižácká armáda se shromáždila, jak bylo dohodnuto, v Magdeburgu ... Hlavní směr celé výpravy očividně udával Albrecht Medvěd, který chtěl pomocí křižáků rozšířit hranice své severní marky za Pěnu a Odru. Otto z Bambergu zde již rozšířil křesťanství, ale je nutné si uvědomit, že knížata tuto skutečnost před masami křižáků zatajila, vzbuzujíce jejich lačnost perspektivou bohaté kořisti u pohanů, vůči kterým vše bylo dovoleno. Duchovní knížata soutěžila svými válečnými plány se světskými, přičemž hlava prelátů, arcibiskup magdeburský toužil podřídit své pravomoci nezávislé biskupství pomořanské a ovládnout jeho obrovské příjmy z bohatého Pomořanska ...
    Armáda táhla do Pomořan tou samou cestou, jíž jel před 20 lety Otto z Bambergu. Křižáci prošli s velkými obtížemi hustý les, který odděluje území Stodoranů (Havolanů) od Moričanů, a došli k jezeru Müritz na pohanském území, které neuznávalo ani Němce, ani křesťanství. Obyvatelé uprchli, zachraňujíce, co se dalo, a křižáci vyplenili a spálili slovanská sídla. Přitom bylo vypáleno i slovanské město Malchin spolu s pohanskou svatyní před jeho branami. Značíc svou cestu rabováním, žhářstvím a vražděním, armáda vytáhla k Dymínu - městu Luticů na Pěně - ale než dorazila k městu, rozdělila se: část vojska zamířila ke Štětínu.
    Jak vidno, Němci pochopili nesmyslnost svého počínání až poté, co jim Slované dali tvrdou lekci, která ukázala, že místo očekávané snadné kořisti hrozí křižáckým hrabivcům ve slovanské zemi jedině strasti ...


Program kina: Cinema City Slovanský dům, Praha 1

    A starší názvy těchto současných německých měst nepotřebují vysvětlení: Ljubek (Lübeck), Bremen (Bremen), Vejden (Weiden), Ljubben (Lübben), Torgau (Torgau), Kljuc (Klütz), Ribnic (Ribnitz), Karov (Karow), Teterov (Teterow), Maľchin (Malchin), Mirov (Mirow), Rossov (Rossow), Kiric (Kyritz), Beckov (Buckow), Kamenc (Kamenz), Lebau (Löbau), Zebnic (Sebnitz) atd., atd.
    Pro rekonstrukci slovanského náboženství vycházíme především z nemnoha pramenů historických, většího počtu pramenů archeologických a velmi bohatých pramenů etnografických. Pro získání ucelenější představy je též významné srovnání s dalšími indoevropskými náboženstvími, zejmána pak s náboženstvím baltských národů, které je tomu slovanskému nejbližší.


Slovanské pohanství :: rodnověří :: jazyčnictví

    Slovanské náboženství, podobně jako další indoevropská náboženství, je náboženstvím polyteistickým, tedy obecně pojaté božství se projevuje v mnoha božských individualitách obdařených vlastní vůlí. Tyto božské individuality – bohové a bohyně – jsou vzájemně provázány vztahy různých charakterů, charakteristické je rovněž jejich hierarchické postavení. Na nejvyšším místě panteonu stojí prabůh, otec ostatních bohů a svrchovaný pán nebes – Svaroh (jeho lokální podobou je pravděpodobně i Svantovít). Ostatní bohové jsou tím vznešenější, čím jsou mu po krvi bližší. Těmito bohy je např. klasický indoevropský hromovládce Perun, vládce podsvětí Veles nebo bůh slunce Dazboh. Protiváhu mužským bohům tvoří i ženské bohyně, nejvýznamnější z nich je Matka země Mokoš.
    Dalo by se říct, že se jedná o jakousi obdobu Thórova kladiva. Perun měl stejně jako Thór ve své pravomoci hromy a blesky – od toho se odvíjí i fakt, že tohoto boha uctívali hlavně válečníci, kteří chtěli být stejně ničiví jakou bouře, kterou dokázal Perun seslat.
    Pod Dymínem se křižáci nečekaně setkali se stejným odporem Slovanů jako pod Dobínem. Nevíme přesně, co se tu odehrálo, ale podle některých náznaků můžeme soudit, že na Pěně křižáci utrpěli stejný nezdar, jako u Obodritů pod Dobínem. Helmold ne náhodou směšuje události pod oběma slovanskými pevnostmi v jedno vyprávění o neúspěchu křížové výpravy. Existuje i jiné zprávy o neshodách a nezdaru křižáků pod Dymínem. Nejjasnějším ukazatelem tohoto nezdaru je chování korvejského opata, který se rychle rozloučil se svými sny o ovládnutí Rujany a už 8. září se vrátil z výpravy domů. Vyjadřuje svou radost, že se zbavil nebezpečí ve slovanské zemi, opat říká, že tažení, i když bezvýsledné, bylo zato splněno „s poslušností" ...


Od nejstarších dob po současnost

    Jak dosvědčuje moderní historie, zhruba od konce VI. do poloviny XIII. století n.l. obývaly východ, sever a severozápad současného Německa velké skupiny západoslovanských kmenů Lužiců (Lužických Srbů), Luticů, Bodrců, Pomořanů a Ránů, kterým se dnes říká Polabští Slované. Tyto kmeny, jak tvrdí ortodoxní historikové, vystřídaly ve druhé polovině VI. století „germánské" kmeny Langobardů, Rugiů, Lugiů, Chizobradů, Varinů, Veledů a další, jež zde žily v antice. Nicméně mnoho badatelů tvrdí, že existuje „překvapující shoda kmenových názvů Polabských, Pomořanských a dalších západních Slovanů se staršími, na daném území známými etnickými názvy z prvních staletí našeho letopočtu," uváděných v římských pramenech. Dohromady je takových párových, shodných antických a středověkých slovanských názvů kmenů, žijících v dané oblasti, známo asi patnáct. To znamená, že Slované žili na území Německa minimálně od těchto prvních staletí.
    Tvrz se obvykle zakládala na strategickém místě, na vyvýšenině, na vysokém břehu řeky nebo u brodu přes řeku. Například tvrz slovanského kmene Sprévanů (Sprewanen) Köpenick (Kopjenik) na soutoku řek Sprévy (Spree) a jejího přítoku Dahme. Hlavní tvrzí slovanského kmene Stodoranů (Havolanů, něm. Heveller) byl Branibor u ústí řeky Havoly (Havel). Nejinak je tomu i u bývalého slovanského města Torgelow, které se rovněž nachází ve spolkové zemi Přední Pomořansko. Leží na Ukře (Uecker). V tomto městě se nachází národopisné muzeum pod širým nebem, nazvané Ukranenland. Muzeum je věnované historii jednoho západoslovanského kmene, nazývaného Ukřané (Die Ukrer, Ukranen), kteří, jak říkají vědci, zde sídlili v VI. století.


Hello! How can I contact Admin?

    Prví připluli Gótové se svým králem Knutem a Jutové (Šlesvikové) s králem Svenem. Potom přitáhli Svenovi poddaní Zealandové a Skanové. Větší část dánských sil se po přistání připojila k Sasům pod Dobínem, druhá část zůstala na ochranu lodí. Niklot, opevněný v Dobíně, mohl provést druhou část svého promyšleného obranného plánu, jmenovitě odříznout námořní cesty křižáků a udeřit na dánské loďstvo, které pravděpodobně zásobovalo obléhající, poněvadž obyvateli opuštěná země Obodritů a zpustošená Vagrie nemohly nakrmit křižácké vojsko. Kromě toho, suché komunikace obecně bylo obtížné využívat kvůli bažinaté povaze terénu.
    Znamená přesně to, co připomíná nejvíc – Slunce. Dnes bohužel hodně zneužíván neonacisty v slovanských zemích (Funny fact - slovanský nacista je prakticky vzato nesmysl – někdo by jim měl vysvětlit, že Hitler chtěl Slovany vyhladit.)
    Stejně jako kolovrat symbolizuje sluneční kotouč. V názvu je jasně slyšet jméno Svarog, jméno boha kovářství a pravděpodobně i stvořitele světa. Později byl zastíněn Perunem, který postupem času převzal jeho místo nejvyššího boha. Svarogův syn Dažbog (Svarožic) byl bohem slunce.


Diskusní téma: Slovanské Německo (1)

    Každé přirozené polyteistické náboženství v sobě současně zahrnuje i další vývojově starší fáze náboženského myšlení, jako je animismus, manismus, totemismus. To se projevuje též ve slovanském náboženství, jehož důležitou součástí je právě manismus (kult předků). Ctění rozmanitých přírodních duchů spadá pod animismus (víly, vodníci, lesní muži a lesní ženy atd.) a totemismus se projevuje kultem rostlin – zejména stromů (např. Perunovi zasvěcený dub) a zvířat (tur, kůň, vlk, medvěd atd.).
    Město Ratzeburg (slovanská osada Ratibor) je poprvé připomínána v dokumentech německého krále Jindřicha IV. v roce 1062 jako Racesburg. Název pochází od jména obodritského knížete Ratibora (něm. Ratse).
    Tímto široce pojatá křížová výprava proti Slovanům ve všem s hanbou ztroskotala, a současníci v tomto ohledu neměli žádných pochyb: všichni téměř jednomyslně komentují naprostý neúspěch tažení Němců za Labe. Přitom jedni vysvětlují nezdar výpravy spory mezi knížaty, druzí neznalostí nepřátelského terénu, třetí tím, že křižáci nehájili „Boží věc“, vedeni čistě kořistnickými úmysly. Ve skutečnosti tažení selhalo díky hrdinskému odporu Slovanů, a samotné neshody knížat a rozklad armády začaly až poté, co Němci nečekaně narazili na silné slovanské pevnosti, jejichž obránci rozhodně čelili německým kořistníkům. Koneckonců i pod Štětínem rozhodly nikoliv kříže, umístěné na městských valech, ale hrozivý vzhled štětínského opevnění, bráněného statečnou slovanskou posádkou ...“


Berserkrové – udatní válečníci nebo slovanští dřevorubci?

    Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href= title=> <abbr title=> <acronym title=> <b> <blockquote cite=> <cite> <code> <del datetime=> <em> <i> <q cite=> <strike> <strong>
    Takže prvním výsledkem křížové výpravy proti Slovanům, vyhlášené na frankfurtském sněmu, bylo zničení prosperujícího německého obchodního města na Baltu a téměř úplné vyhlazení kolonistů, s velkými obtížemi sebraných k osídlení dobyté Vagrie z různých oblastí Německa a Nizozemí. Slované zřejmě neutrpěli při svém smělém nájezdu žádné ztráty, vrátili se na lodě a „odpluli, obtíženi zajatci a různým majetkem, který ukořistili v zemi Vagrů.“


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2020
cache: 0000:00:00