Jak na věc


slib poslance čr

Věk pro pionýrský slib snížila „nová koncepce“

    Pionýrem se mohl stát žák základní školy, a to nejprve od devíti let. Pionýrský slib děti skládaly ve třetí třídě. S tak zvanou „novou školní koncepcí“ (od roku 1977), kdy nastalo zkrácení výuky v základních školách o rok, došlo i k posunutí pionýrského slibu, který pak děti skládaly na konci druhé třídy, aby během školní docházky děti stačily splnit podmínky Výchovného systému PO SSM. Věk devět, respektive osm let byl stanoven jako minimální, dítě mohlo pionýrský slib složit kdykoliv do 15 let. Žáci tak zvaných „pomocných“ škol (zvláštní, speciální) nebo děti v ústavech sociální péče se školou se pionýrem stát nemohli.
    Ještě před složením pionýrského slibu mohlo (ale většinou muselo) dítě navštěvovat jakousi „pionýrskou přípravku“, což byly oddíly jisker. Jiskry byly regulérní složkou pionýrské organizace. A v jiskrách dítě skládalo první slib – slib jisker.


Pionýrský slib „unisono“

    Časté zkoušce našeho charakteru nás podrobují naše osobní sliby vůči nám samým. Osobních slibů vůči Já je nekonečné množství: naučím se cizí jazyk, zvládnu ovládání PC, vystuduji vysokou školu, začnu cvičit, přestanu pít alkohol, nebudu se již tak přecpávat jídlem, konečně dám do pořádku zahradu, nebudu již zahýbat partnerovi, nebudu již v mluvě používat vulgarismy, vyslechnu v klidu druhé a v klidu budu reagovat na jejich argumenty, podobně a podobně. Nedodržení každého našeho osobního slibu nás uvrhává do propasti ztráty sebevědomí, je to časta cesta do pekla nesebeúcty k nám samým. Východisko je asi jediné: urputnost a vytrvalost. Určitě takové vlastnosti máme, dal je nám do vínku sám Bůh, jenom jsou v nás kdesi hluboko, překrývá je tlustá vrstva vlastní pohodlnosti vytvořena během naší zajištěné životní existence. Je ale nerozumné a neodpovědné dávat si sliby, které nemůžu splnit ze své podstaty Já, ten co si sám něco slibuji. Kupříkladu osobně mám prabídnou motoriku, takže těžko s
    Ale máme vůbec morální právo něco slibovat či sliby přijímat, pochopitelně mimo případů, kdy to od nás požaduje legislativa? Starý Zákon nám zakazuje dopustit se křivé přísahy, a slib jednou daný, nám ukládá dodržet. Ježíš Kristus skrze Nový Zákon je ještě důslednější a jasně nám křesťanům říká: Vůbec nepřísahejte na to, co říkáte. Vaše řeč budiž taková, že ano je ano, a ne je prostě ne. Veškerá přísaha je od zlého.


Skákání panáka a skákání přes gumu

    V dnešní době se sliby často nedodržují z pragmatického důvodu: vyplatí se je nedodržovat. Nedodržení slibu často dokonce přináší materiálový či jiný zisk bezcharakterním politikům, nesolidním podnikatelům či vedoucím pracovníkům, nepoctivým zaměstnancům, nespolehlivým partnerům v manželství a dalším. Důvodů nedodržení slibů bude asi hodně, ale když všechny důvody zredukujeme na jejich podstatu, zůstane nám jenom několik notoricky známých: snahu nekomplikovat si život, snahu užít si a zajistit si osobní prospěch. Vše je přitom rozumově a logicky zdůvodněno, jak jinak, pak by nebylo možné mluvit o pragmatičnosti.
    Pionýrská organizace vznikla v roce 1949 jako „jednotná dětská organizace“. Slovo jednotná v tomto případě znamenalo, že tato organizace má na území celé republiky stejný „mustr“ – stanovy, organizační strukturu, symboliku, výchovný systém, náplň činnosti, podmínky členství. Velmi se bazírovalo na slůvku „dětská“. Pionýrská organizace nevystupovala jako organizace „pro děti“, v níž by děti pasívně přijímaly program vedoucích. Bylo zdůrazňováno, že se děti prostřednictvím volené samosprávy samy účastní na chodu „pionýra“, že to je jejich vlastní, dětský, spolek. Pionýrská organizace byla, jako všechny ostatní organizace v socialismu, řízena tak zvanými principy „demokratického centralismu“ – ústředí, kraje, okresy, pionýrské skupiny, oddíly, družiny. Že se děti mohly dohodnout jen na tom, co bylo předem z centra naplánováno a rozhodnuto za ně (a posláno níž a níž), o tom není třeba pochybovat.


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2020
cache: 0000:00:00