Jak na věc


rocherovy testy

Český pohled na dějiny lingvistiky

    Kodaňská škola, ostatní klasické strukturní směry (včetně G. Guillauma a A. Martineta i amerického deskriptivismu) jsou pak představeny zkratkovitěji, ale nechybí tu ani uznání jejich podstatného významu pro vývoj oboru, ani kritické připomínky k jednotlivým postojům (snad trochu nepřesně se Bloomfieldův malý zřetel k sémantice omezuje [283]na otázky lexika, s. 211). Právem se za jednu z hlavních slabin považuje nedostatek vzájemného porozumění mezi těmito různými směry (z něhož vyplývá i malá míra hlubších věcných diskusí mezi nimi), v. zejm. s. 216.
    Klasická strukturní lingvistika se probírá v kapitolách 6–10, kde je ovšem na prvním místě F. de Saussure a pak Pražská škola. Uveďme jen, že ve velmi schematické, ale přesto účelné tabulce shrnující vývoj v tomto období neměla chybět jména takových pionýrů lingvistického myšlení, jako byli H. Steinthal, G. von der Gabelentz a O. Jespersen (na jiných místech knihy připomínaná). Výstižný a přehledný je výklad hlavních tezí de Saussurových (trochu narušený nepřesným zachycením vztahu mezi paradigmatickou a syntagmatickou osou).


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2019
cache: 0000:00:00