Jak na věc


pratur v milovicích

Pratur neboli tur divokýNázvy ve světě

    Jednalo se o mohutné zvíře dosahující kohoutkové výšky ke 2 metrům a hmotnosti 800 až 1000 kg. Býci měli krátkou černou srst s šedivým či nažloutlým pruhem přes celý hřbet, krávy hnědočervenou.
    Pratuři byli zřejmě společenští tvorové, kteří se pohybovali v rodinných stádech pod vedením zkušené staré krávy. Mladší býci se zřejmě spolčovali do menších samčích stád, ale starší zvířata zřejmě žila samotářsky. Býci nebyli tak pevně teritoriálně vázáni jako krávy. V oblastech s vyšší sněhovou pokrývkou zřejmě prodělávali pratuři sezónní tahy. Nicméně byla zvířata zřejmě schopna přečkat i delší období nedostatku potravy, protože byla vybavena velkými tukovými rezervami. Jako přežvýkavci využívali svoji potravu velmi účinně. Tento druh skotu trhá svým drsným horním pyskem a dlouhým jazykem trávu a byliny a sune je do bachoru. Potom následuje dlouhé období odpočinku, kdy je obsah bachoru tentokrát důkladně přežvýkán.


Zvířata zobrazená ostatními uživateli

    V mnoha starověkých kulturách byl pratur důležitou součástí náboženského kultu. Asyřané, Babylóňané a Egypťané pokládali pratura za symbol síly, moci a vznešenosti. Vyobrazení boha v podobě pratura pocházející z římského období byla nalezena na řadě míst jižní Evropy, Anglie i Malé Asie. Rohy praturů jsou dodnes zobrazovány na přilbách germánských válečníků, i když archeologové předpokládají, že ve skutečnosti byly na severských helmách používány spíše k rituálním účelům. Římané popisovali pratury jako obyvatele hlubokých lesů a bažin.
    Na území současné České republiky byl pratur velmi hojně rozšířený a nyní je zde zpětně vyšlechtěný pratur chován například v zooparku Chomutov, na Šumavě v oboře u obce Křišťanov na Prachaticku nebo ve středočeských Milovicích.
    Lov a šíření domácího skotu v dalších staletích vedly k vyhubení praturů v mnoha oblastech Evropy. Jak se pratur stával vzácnějším, jeho lov byl spíše výsadou. Přestože pratury chránily výnosy králů, již v 6. a 10. století vymizel v západní Evropě, ve 13. až 15. století pak ve střední a východní Evropě. Posledním místem, kde pratuři přežili, bylo Polsko. Také tam však v průběhu 13. století došlo k silnému poklesu jejich populace. Později už byl pratur rozšířen pouze v rozsáhlých lesních komplexech v Mazovsku. Na sklonku 16. století přežili pratuři již jen v Jaktorowském lese, kde poslední samice uhynula v roce 1627.


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2020
cache: 0000:00:00