Jak na věc


pratur v milovicích

Pratur neboli tur divokýNázvy ve světě

    Na území současné České republiky byl pratur velmi hojně rozšířený a nyní je zde zpětně vyšlechtěný pratur chován například v zooparku Chomutov, na Šumavě v oboře u obce Křišťanov na Prachaticku nebo ve středočeských Milovicích.
    V meziválečném Německu se o znovuvyšlechtění snažili ve 20. a 30. letech 20. století bratři Lutz a Heinz Heckové, první z nich byl ředitelem zoologické zahrady v Berlíně, druhý ředitelem zoologické zahrady v Mnichově. Oba pracovali na zpětném křížení pratura nezávisle na sobě. Vybrali primitivní plemena skotu, která nesla co nejvíce znaků vyhynulého pratura, a vzájemným křížením se snažili získat u potomků takovou kombinaci znaků, která se vyhynulému praturovi co nejvíce přiblíží. Oba bratři se lišili výběrem použitých plemen, výsledkem byl takzvaný Heckův skot. Ten však v mnoha parametrech vykazuje řadu odlišností od původních praturů. Především býci nedosahují mohutnosti ani celkových proporcí původního pratura, který byl dlouhonohý a lehce stavěný. Zvířata mají rovněž výrazně kratší rohy i lebku. Navíc vykazují i některé nevhodné prvky chování. Především velmi výraznou míru agresivity během soubojů.


Zvířata zobrazená ostatními uživateli

    Mohutné rohy praturů byly šedivé nebo slonovinově zbarvené s černou špičkou. Jejich tvar se někdy označuje jako lyrovitý. Rohy vyrůstají z lebky do stran, poté se stáčejí směrem kupředu a mírně dovnitř. Špičky rohů se někdy mohou stáčet směrem vzhůru. Rohy býků bývaly větší než u pratuřích krav.
    Kromě nepřeberného množství jednotlivých kostí se podařilo archeologům objevit i patnáct v podstatě kompletních koster praturů, několik rohů a dokonce i srst. Kromě těchto nálezů pomohla při rekonstrukci vzhledu pratura i řada nástěnných maleb.
    Z lesnatých oblastí indického subkontinentu, se tur divoký rozšířil v celé přední Asii, Evropě a severní Africe. Životní podmínky byly zřejmě zprvu lepší, protože nejstarší nálezy ukazují, že ona zvířata byla podstatně větší. Překvapivě vymřel pratur nejdříve v Indii a teprve pak vymíral směrem na západ. Poslední historické výskyty byly zaznamenány v staré Germanii, kde žil vedle tura domácího. V první čtvrtině 17. století zanikly poslední kusy tohoto mohutného zvířete. Pratur může být označen za lesní zvíře. Podobá se svým indickým příbuzným, jako je gaur (Bos gaurus). Světlé lesy s možností pastvy na otevřených plochách a s křovinami tvořily zřejmě nejvhodnější životní prostředí.


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2020
cache: 0000:00:00