Jak na věc


právo nálezce

Hajduk a partneři - Advokátní kancelář

    Prvním krokem nálezce by měl být pokus o zjištění, komu věc vrátit. Věc se vrací tomu, kdo ji ztratil. Většinou touto osobou bude vlastník, ale může jí být též ten, kdo věc měl u sebe například na základě nájmu, výpůjčky nebo zápůjčky. Ztracená věc může mít různou povahu. Někdy nebude činit problém zjistit osobu, která věc ztratila, z údajů patrných přímo na nebo v této věci. Nebo se jedná o věc tak specifickou, že je nálezci jednoduše zřejmé, že ji musela ztratit některá z osob nálezci známých nebo blízkých.
    Otázka, kterou si nálezce obvykle klade, zní, zda má nárok na nějakou odměnu za to, že vyvinul úsilí, aby se věc vrátila svému vlastníkovi či držiteli, a že ji nenechal jen tak ležet ladem. Odpověď je kladná. Ano, může. Občanský zákoník zakládá nárok na tzv. nálezné, které činí jednu desetinu ceny nálezu. Pokud někdo ztratí např. rodinnou fotografii, která v podstatě má jakousi hodnotu pouze pro konkrétní osobu a její reálná cena je ve skutečnosti nulová, přesto nálezci náleží nálezné, nikoliv však ve výši jedné desetiny hodnoty, ale podle „slušného uvážení“. Vlastník či držitel posoudí, jakou např. citovou hodnotu pro něj má vrácená věc, a je slušné, aby za toto vrácení dostal nálezce odpovídající nálezné. Navíc je vlastník či držitel povinen uhradit náklady, které vznikly nálezci v době úschovy nálezu a s touto úschovou souvisejí.


Ztráty a nálezy aneb Práva a povinnosti nálezců podle občanského zákoníku

    Pokud je nálezce naprosto v koncích a z okolností nemůžete poznat, kdo věc ztratil, nezbývá mu, než nález ohlásit obci, na jejímž území věc nalezl. Výjimkou jsou situace, kdy je nález učiněn ve veřejné budově nebo ve veřejném dopravním prostředku. Nález učiněný např. v budově soudu, ve vlaku, na poště apod. hlásí nálezce provozovateli těchto zařízení.
    V prvé řadě se vychází z předpokladu, že tato věc zřejmě někomu patří, a tento vlastník chce být vlastníkem i nadále. Tento vlastník věc pravděpodobně nechtěl opustit úmyslně – pozbyl jen držbu věci, tedy nemůže s ní disponovat, protože jí jednoduše nemá, respektive je věc na místě, které nezná. Vlastník ale nepozbyl své vlastnické právo k ní. Z toho musí každý nálezce vždy vycházet, a proto si nemůže nalezenou věc automaticky přivlastnit. Pokud nalezne nějakou věc více osob současně, jsou oprávněny i zavázány společně.


Další tituly ze skupiny: Bill Hodges

    Nutno dodat, že zákon stanovuje odchylky pro nalezení zvířete nebo nalezení skryté věci, tedy věci zakopané, zazděné nebo jinak ukryté. Budiž za všechny případy uvedeny časté situace nálezu zakopaných starých mincí nebo archivních pálenek. Zajímavé u věci skryté je to, že oznamovací povinnost má nálezce i vůči vlastníku pozemku, v němž byla věc nalezena. Potom, nenalezne-li se vlastník věci a věc nepřipadne do vlastnictví státu, kraje ani obce, si ujedná nálezce s vlastníkem pozemku, kdo si věc ponechá a vyplatí druhému polovinu její ceny.
    Ačkoliv mám za to, že pro čtenáře jsou následující informace nadbytečné, přesto je dobré upozornit na důsledky rozhodnutí nálezce věc si ponechat a nález neoznamovat. Pominu-li následky trestněprávní, např. trestný čin zatajení věci, takovému nepoctovému nálezci přirozeně nenáleží nálezné, dle zákona se nikdy nestane jejím vlastníkem, a navíc by mu vznikla povinnost nahradit škodu, která by jeho jednáním vznikla.
    Při procházce jarní krajinou nebo když dobíháte autobus či v jiných běžných životních situacích, se vám může stát, že objevíte věc, typicky peněženku, klíče od auta a podobně, která leží na chodníku a nikdo z okolí se k ní nehlásí. Je tak pravděpodobné, že jste v ten okamžik učinili nález a sebe samého jste postavili do role nálezce. Málokdo ví, že i na tyto situace pamatuje občanský zákoník a vám nyní vznikají práva, ale také povinnosti, s nálezem spojené. V tomto článku se pokusím vysvětlit, co takovýto nález pro každého nálezce znamená.


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2020
cache: 0000:00:00