Jak na věc


podstatné jméno střední rod vzor moře

3. ZAKONČENÍ PODSTATNÝCH JMEN V JEDNOTNÉM ČÍSLE

    Významy jednotlivých pádů, které nejsou běžné v češtině: 1. pád se užívák oslovování (místo vokativu) 2. pád se užívá po základních číslovkách (два, три телефо́на = dva, tři telefony), po přídavných jménech a příslovcích v druhém stupni (выше де́рева = výš než strom) 6. pád se užívá k udávání data, vyznačuje-li se pouze rok, ale neudává se den a měsíc (в со́рок пя́том году́ = ve čtyřicátém pátém roce) 7. pád se užívá po slovesech, po některých podstatných jménech a označuje způsob děje, srovnání, čas, místo (идти́ ле́сом = jít lesem)


Speciální vzdělávací pomůcky k podpoře výuky slabozrakých žáků

    Některé přejímky, často přejímky nové, zprvu nesklonné, které se teprve začínají začleňovat do českého tvaroslovného systému a postupně přijímají české koncovky (alespoň v některých pádech), jsou doloženy ve dvou základních podobách, které se liší mluvnickým rodem. Dublety jsou např. u slov apartmá, neskl. stř. – apartmán, muž.; tangens, neskl. muž. – tangenta, žen.; bufet [bifé], neskl. stř. – bufet [bufet], muž.; image [imič], 2. p. [imidže], muž. i žen.; filé, neskl. stř. – filet, muž., a rovněž (nekodifikovaná, ale v úzu běžná) fileta, žen., ve významu ‚plátek ryby‘, ale i ‚plátek hovězího, kuřecího či jiného masa‘. Jistým pomocným vodítkem pro rodovou příslušnost může být zakončení v 1. p. j. č.: jestliže slovo končí ve výslovnosti na měkkou souhlásku, je buď rodu mužského, nebo ženského, ale nikoli rodu středního (srov. např. image [imič]). Naproti tomu např. show [šou] řadíme zpravidla k ženskému rodu, ta show, řidčeji i k rodu střednímu, to show (obě možnosti jsou uvedeny v PČP
    Některá jména místní, např. Aš, Bohdaneč, Bubeneč, Ostřihom, Pankrác a další, můžeme řadit ve spisovné češtině buď k rodu mužskému, nebo k rodu ženskému, např. ten Aš i ta Aš. Některá jiná, např. Bochum, Břeclav, Florenc, Kroměříž, Litovel, Olomouc, Třebíč, patří ve spisovné češtině jen k rodu ženskému, v místním úzu se však s nimi může zacházet jako se jmény rodu mužského, popř. u nich povědomí o rodu kolísá (viz Zeměpisná jména ženská zakončená ve výslovnosti na souhlásku).


Podstatná jména, která mají v 1. p. j. č. dvojí tvar (brambor i brambora)

    Některá obecná podstatná jména domácí i přejatá, která končí v 1. p. j. č. na souhlásku, např. esej, hřídel, kyčel, píštěl, prestiž, příčel, rez, smeč, trnož a další, můžeme skloňovat buď jako muž. neživ., nebo žen. Vzhledem k tomu, že tvar 1. p. j. č. je u nich pouze jeden, pak to, o který rod při konkrétním užití jde, poznáme právě až při skloňování, a to jen u některých pádových tvarů, popř. až podle tvarové shody s přísudkovým slovesem nebo s rozvíjejícím přídavným jménem. Významově jde o rovnocenné, zaměnitelné varianty: pacientovi byl operován vadný kyčel i pacientovi byla operována vadná kyčel; Václav Cílek je znám svými zajímavými eseji i esejemi.
    slon s velkými kl-kly, klece s pardál-pardály, se lv-lvy a se šimpanz-šimpanzi, ohrada s antilopam-antilopami a zebram-zebrami,  ti motýl-motýli s barevnými křídl-křídly, suchozemské želv-želvy, díval se na pštros-pštrosy, množstv-množství ptactva, s jedovatými plaz-plazy, pozoroval holub-holuby, divoké lam-lamy, pozor na včel-včely a vos-vosy, hnízda s datl-datly, vodní červ-červy a žížal-žížaly, lovečtí ps-psi


1. PODSTATNÉ JMÉNO (JEDNOTNÉ ČÍSLO)

    Některá podstatná jména domácího původu mohou pojmenovávat jak osobu mužského rodu životného, tak osobu rodu ženského, ale v 1. p. j. č. existuje pro obojí pojmenování stejný tvar, např. nešika, průvodčí, Jarka, Míša, popleta, choť a další. Kterou osobu mluvčí při konkrétním užití pojmenovává, pozná příjemce sdělení až při skloňování jména, popř. tam, kde je vyjádřena také shoda, např. bratr Jarka i sestra Jarka, vnuk Míša i vnučka Míša, vlakový průvodčí i vlaková průvodčí, dále malý popleta, nešika, nekňuba, padavka, všetečka i malá popleta, nešika, nekňuba, padavka, všetečka; choť, v 7. p. j. č. s mým chotěm i s mou chotí; ve vlaku byli dva průvodčí – ve vlaku byly dvě průvodčí – ve vlaku byli dva průvodčí, muž a žena.
    Přejaté podstatné jméno rikša řadíme k podstatným jménům rodu muž. živ., pojmenovává-li člověka, který řídí/tahá lehký vozík pro dopravu lidí; sám tento vozík se nazývá rovněž rikša, ale v tom případě toto podstatné jméno řadíme mezi podstatná jména ženská a skloňujeme ho podle vzoru ženského.


Podstatná jména, která jsou různého rodu ve tvarech jednotného a množného čísla

    Podstatných jmen, která jsou různého rodu ve tvarech j. č. a mn. č., je jen několik. Patří sem dítě, stř., ale děti, žen.; kníže, hrabě, muž., ale knížata, hrabata, stř.; oko, ucho, stř., ale oči, uši, žen. (vedle oka, ucha, stř.). Substantivum oblak, muž., má v 1., 4. a 5. p. mn. č. tvar oblaky, v 2. p. mn. č. tvar oblaků; substantivum oblaka, stř., je pomnožné, v 1., 4. a 5. p. mn. č. má tvar oblaka, v 2. p. mn. č. tvar oblak; významový rozdíl mezi oběma podobami tohoto slova je sice zhruba obdobný jako např. mezi louka, žen., a pomn. luka, stř., ale zatímco louka a luka uvádějí SSČ i PČP jako dvě samostatná hesla, u substantiva oblak jsou všechny pádové tvary uvedeny v hesle jediném, což svědčí o tom, že hranice mezi oběma je vnímána jako méně zřetelná (a víme, že nezřídka zůstává nerozlišena i v jazyce odborníků) – viz též Číslo podstatných jmen (dvoje housle, hromady listí) a Složitější případy shody přísudku s podmětem.
    U podstatných jmen, která mají dvě různé podoby v 1. p. j. č., může, ale nemusí rozdíl mezi podobami souviset s rozdílem ve významu. Významový rozdíl není např. mezi variantami podstatného jména kedluben, muž., resp. kedlubna, žen. Obě varianty mají stejný význam a obě jsou plně spisovné. Jindy může být jedna z obou variant regionální. Např. u slova okurka uvádí SSČ jednu spisovnou podobu, a to variantu okurka, která je běžná v Čechách, zatímco typicky moravská varianta okurek je nespisovná. Význam obou variant je stejný.
    před šťastnými vítěz-vítězi, daleké výprav-výpravy, pod sedl-sedly, vydáme se za velkými cíl-cíly, na nové košil-košili, s tupými úhl-úhly, vysoké sebevědom-sebevědomí, s tvrdými opěradl-opěradly, zajíc v pytl-pytli


Koncovky podstatných jmen - procvič si

     b) podstatná jména ženského rodu: - фотогра́фия (fotografie), дере́вня (vesnice), ко́мната (pokoj), степь (step), мышь (myš) - v ženském rodě nerozlišujeme zakončení podstatných jmén dle toho, zda jsou životná či neživotná - степь, мышь mají nulové zakončení (= kmen slova) - názvy některých zemí - Росси́я (Rusko), Арме́ния (Arménie) apod. - se skloňují jako фотогра́фия
    c) podstatná jména středního rodu:- зда́ние (budova), мо́ре (moře), о́блaко (oblak, mrak) - podstatná jména středního rodu mají v 1. pádě zakončení -е а -о (a výjimečně -мя)- зда́ние а мо́ре:
     - pokud je před koncovkou v 1. pádě samohláska je v 6. pádě zakončení -и- pokud je před koncovkou v 1. pádě souhláska je v 6. pádě zakončení -еPříklady výjimek podstatných jmén středního rodu se zakončením -мя : вре́мя (čas): вре́м я, вре́мени , вре́м ени, вре́мя , вре́м ени, вре́менем и́мя (jméno): и́мя, и́мени, и́мени, и́мя, и́мени, и́менем
    V některých případech je dobré si pravopis koncovek pamatovat. Týká se to především koncovek -ami, -emi, -ěmi, -mi v 7.sedmém pádě čísla množného všech podstatných jmen ženského rodu u všech vzorů (ženami, růžemi, písněmi, kostmi), které se všechny píší s iměkkým i.


Podstatné jméno (jednotné číslo)

    V některých jiných případech však mezi variantními podobami významový rozdíl existuje, např. brambor – ‚plodina‘, brambor i brambora – ‚potravina nebo krmivo‘; pásek – kožený, látkový, magnetofonový, páska – cílová, lepicí, izolační, magnetická apod.; hyacint i hyacinta – ‚rostlina‘, ale pouze hyacint – ‚drahý kámen‘; jen fazol, muž., jako název botanický, ale (častěji) fazole, žen., i fazol, muž., jak ve významu ‚bylina (luštěnina)‘, tak i ve významu ‚pokrm‘. U slov běžné slovní zásoby, zejména u pojmenování předmětů denního života, nebývá rozlišení ostré, např. prostor, muž., znamená jednak ‚místo neohraničené, bez hranic, rozkládající se všemi směry‘, jednak ‚prostředí blíže vymezené‘; prostora, žen., je užívaný ekvivalent podstatného jména prostor ve významu ‚místo ohraničené‘. Podobně náruč, žen. – náručí, stř., je ‚prostor mezi rukama vztaženýma dopředu‘ i ‚množství, které se do náručí vejde‘.
    U malého počtu podstatných jmen, která kolísají v rodě a mají pouze jeden tvar v 1. p. j. č., ale mají více než jeden význam, může rodové přiřazení signalizovat, o který význam při konkrétním užití jde. Například slovo svízel ve významu ‚potíž, nesnáz‘ můžeme řadit jak mezi podstatná jména rodu muž. neživ., tak mezi podstatná jména ženská, ale ve významu ‚polní bylina‘ je pouze rodu mužského. Oba významy sice od původu souvisejí, ale etymologický vývoj od významu konkrétního (‚plevelná bylina opatřená háčky‘) k významu přenesenému (‚co se na člověka chytá, lepí a tím ho svazuje‘) je pro dnešní jazykové uživatele už zastřený.
    pod dom-domy, se strom-stromy, pod šňůram-šňůrami, nezdržujte se zbytečnými hádkam-hádkami, se spěšnými telegram-telegramy, s dvěma gram-gramy zlata, barevnými tušem-tušemi, celými molekulam-molekulami, s drahokam-drahokamy, různými zájm-zájmy a zálibam-zálibami


Podstatná jména, která mají v 1. p. j. č. jeden tvar

    Výjimečné je kolísání podstatného jména mezi (přirozeným) rodem mužským a (gramatickým) středním, např. u podstatného jména kápo, popř. mezi (přirozeným) rodem mužským nebo rodem ženským a (gramatickým) rodem středním, jako je tomu v případě podstatného jména rukojmí.
    U některých podstatných jmen se rodové varianty liší frekvenčně, např. slovo píštěl je v úzu častěji řazeno k rodu ženskému než mužskému; dále regionálně, např. s kredencí se setkáme v Čechách, ale s kredencem na Moravě; a někdy i vývojově, např. knižní vrkoč je dnes rodu mužského, ale K. Světlá či J. V. Sládek ho užívali v rodě ženském; v MČ2 z r. 1986 je sprej ve výčtu podstatných jmen kolísajících v rodě, ale PČP z r. 1993 ho klasifikují už jen jako podstatné jméno rodu mužského.
    - rod podstatného jména nelze odvodit od koncovky - musíme se jej naučit a) podstatná jména mužského rodu: - слон (slon), дом (domov), конь (kůň), у́голь (uhlí), дя́дя (strýc), па́па (otec) - слон, дом, конь, у́голь mají nulové zakončení (= kmen slova) - дя́дя, па́па jsou podstatná jména mužského rodu, ale vzhledem ke koncovkám -я/ -а se skloňují jako podstatná jména ženského rodu


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2020
cache: 0000:00:00