Jak na věc


pásemné horstvo

Vrtací soupravy TAMROCK v rukou profesionálů

    1. stadium divergence neboli rozpínání, kdy uprostřed vyklenuvší se kůry vznikají prolomy (rifty), jako např. ve východní Africe, provázené zejména bazaltovým vulkanismem a zvýšenou seizmicitou;
    4. stadium subdukce - zatímco předchozí stadia byla vázána na jedinou litosférickou desku (styk kontinentu s oceánem měl ráz tzv. pasivního kontinentálního okraje), při subdukci jde o styk dvou litosférických desek, a to kontinentální s aktivním okrajem a oceánské. Na jejich hranici vzniká oceánský příkop a od kontinentálního okraje se někdy oddělují viz ostrovní oblouky;
    Polská solná katedrála - Velička patří k nejstarším a nejkrásnějším solným dolům na světě. Byla v provozu nepřetržitě od 13. století do začátku 21.století. Už roku 1978 byla Velička zařazena do seznamu světového dědictví UNESCO a dnes je turistickým centrem, kam ročně zamíří přes milion návštěvníků.


Firma DSP Přerov se na BAUMĚ 2013 neztratila

    Důl sahá do hloubky 327 m a celková délka chodeb činí přes 300 km, přičemž veřejnosti je zpřístupněno jen minimum. Přesto 3,5 km turistická trasa je krásným zážitkem. Část dolu je věnovaná historii těžby soli a část slouží jako koncertní sály, kaple, restaurace a dokonce se zde nachází i podzemní jezero. Návštěvníci mohou prohlídku prožít, s kahany nebo svítilnami v těch nejužších tunelech a slojích, stejně jako kdysi středověcí horníci.
    Solanky (mineralizované podzemní vody) jsou buď mořské vody pohřbené při sedimentaci nebo meteorické vody, jež získaly svůj obsah rozpuštěných látek při průchodu atmosférou, zvětralinovým pláštěm a horninami. Lze je rozdělit na chloridové, síranové, karbonátové, smíšené, křemičité, borátové, fosfátové, nitrátové a kyselky. Solanky lze také získávat odčerpáváním z okolí zatopeného solného dolu. Jezerní pánve (typu playas) se solnými jílovitými-písčitými sedimenty leží v aridních oblastech. V období dešťů jsou soli v roztoku v jezerní vodě, která v období sucha vysychá a zanechá po sobě kůru složenou ze solí. (např. Bristol Lake, Searles Lake v Kalifornii; Mexiko)


Nejvyšší kvalita řetězů třídy G10 nese značku pewag

    Zvrstvená ložiska soli jsou výsledkem chemické sedimentace v pánvích vzniklých slabými dlouhotrvajícími pohyby zemské kůry (např. zechsteinská pánev v Evropě, michiganská v Severní Americe) nebo v příkopových propadlinách při kontinentálních okrajích (např. Danakilská nížina v Etiopii, Sergipe v Brazílii) vzniklých za specifických podmínek.
    Pásemné pohoří je označení geografické oblasti, která je tvořena dlouhým pásem hor. Ke vzniku pásemných pohoří dochází během orogeneze. Na Zemi je většina pásemných pohoří spojena s pochody deskové tektoniky, konkrétně se srážkami litosférických desek, kdy dochází k vyvrásnění hornin jedné desky.[1] Nicméně ke vzniku pásemných pohoří může docházet i v místech, kde se od sebe dvě litosférické desky vzdalují; v oblastech středooceánských hřbetů.


Pásová rýpadla Cat řady E s řadou vylepšení pro efektivní provoz

    Sůl kamenná hrála v naší civilizaci vždy zvláštní roli. Jako ochucovadlo, ale i něco víc, jako by lidstvo instinktivně vědělo, že obsahuje složky, které jsou prospěšné pro jeho zdraví. Lidstvo používá sůl od nepaměti. Nejstarší těžba soli je doložena z Číny z třetího tisíciletí před n.l. První psaná zpráva o soli se nachází v Knize Jobově a vztahuje se na dobu okolo roku 2250 před n.l. Již v době kamenné byla sůl předmětem výměnného obchodu. „Solné stezky“ protkávaly starověký svět od Mrtvého moře po Indii. Čilý obchodní ruch na evropských solných stezkách panoval až do počátku novověku, jedna z nich vedla ze Solné komory přes Prachatice na sever do Pobaltí. Dodnes existují solné karavany, které dopravují sůl ze solných dolů v Bilmě (Niger) a v Taoudenni (Mali) do měst a vesnic na jižním okraji Sahary a Sahelu. Solné doly leží uprostřed pouště a cesta k nim je pro kamiony velmi obtížná, proto se velbloudí karavany udržely až do současnosti. Sůl byla často i platidlem – Caesarovi legion
    Obr. 1. 1 - vznik riftu rozpínáním litosféry, 2 - následný vznik oceánské kůry a moře, 3 - výsledkem pokračujícího rozpínání je široký oceán s oceánským hřbetem; zeleně - oceánská kůra, červená šipka uprostřed naznačuje vzestup astenosféry.
    5. stadium kolize je období uzavření oceánu, kdy nakonec kontinenty na sebe narazí a přitom vyvrásní mořské sedimenty za vzniku pásemných pohoří. Hybnou silou všech těchto pochodů je patrně konvekční proudění ve viskózní části svrchního pláště (konvekc, kontinenty, Země).
    Obr. 282. 1 - středooceánské hřbety - vznik nové oceánské kůry; 2 - hlubokomořské příkopy - podsouvání oceánské kůry a její zánik; 3 - kolizní orogény - hranice desek tvoří pásemná pohoří.
    Důl TURDA je velkým lákadlem pro návštěvníky, je zde koncertní pódium, sportovní hřiště, ruské kolo, minigolf, bowling a na podzemní azurové jezírko s loďkami.


Společnosti ZEPPELIN a Caterpillar ukázaly směr na veletrhu Bauma 2013

    tektonika globální soubor geotektonických představ snažících se vysvětlit tektonické jevy a pochody v celosvětovém měřítku. V současné době je přijímán mobilistický výklad založený na pohybu litosférických desek, tj. pevných desek skládajících litosféru (povrchovou část Zem), a reprezentovaných deskami pacifickou, Nazca, severoamerickou, jihoamerickou, africkou, euroasijskou, australskou a antarktickou (obr. 218). Tyto desky se mohou horizontálně pohybovat na svém podloží, na astenosféře (Zem). Hranicemi desek jsou ; oceánské rifty, které jsou vázány na oceánské hřbety. Jsou to zóny akrece, kde litosférické desky se od sebe vzdalují narůstáním svých okrajů, a to vulkanickou činností (výlevy bazaltových láv zde vzniká nová oceánská kůra). Tyto výlevy zacelují jizvy způsobené rozšiřováním riftu (Viz obr. 1, 219);b) hlubokomořské příkopy s projevy subdukce neboli podsunování, ke kterému dochází nejčastěji při styku lehčí kontinentální kůry s těžší oceánskou. Ta se začne zabořovat do asten
    Použití soli je velmi rozsáhlé jako potrava (člověk spotřebuje 7 – 8 kg/rok), při zpracování ryb, v potravinářském průmyslu, k chovu hospodářských zvířat, v metalurgii, v chemickém průmyslu, k zimní údržbě silnic, v zemědělství jako hnojivo, jako terapeutická solní lázeň. Dále se využívá k výrobě glazur, škrobu a k barvení textilu. Pobyt v solné jeskyni má díky ionizovanému vzduchu, nepřítomnosti patogenních bakterií, vlhkosti a tamního tlaku léčebné účinky na alergii a astma.
    V Rumunsku uprostřed Transylvánie v župě Cluj (Kluž) se nachází obrovský solný důl Turda. Při těžbě, která trvala asi od 2. století n. l. do první poloviny 19. století, se nikdy nevyužívaly výbušniny. O to víc velikost dolu nabývá na významu. Za dobu činnosti se zde vytěžilo kolem 3 milionu tun soli. Za 2. světové války podzemní prostory sloužily jako kryt pro civilisty, pak jako sklad sýrů a počátkem 90. let byl otevřen pro veřejnost.


Velkolepá expozice HITACHI na Baumě Mnichov 2013

    Klodawa je poslední podzemní činný solný důl v Polsku. Sůl se tu získává teprve od poloviny 20. století. Důl je provozován tradičním způsobem těžby, která umožňuje plně zachovat charakter přírodní krásy vytvořené solí.
    Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora – Zachovejte licenci 3.0 Unported, případně za dalších podmínek. Podrobnosti naleznete na stránce Podmínky užití.
    Solné dómy (solné pně) vznikají zvláště v předhlubních pásemných horstev z vrstevních ložisek tlakem nadloží. Zásoby soli v těchto ložiskách byly v 80. letech odhadovány na 16,4 trilionů tun.
    Obr. 221. 1 - blokdiagram, 2 až 4 - funkce zobrazeného transformního zlomu v rovinném řezu (šipky vyjadřují pohyb bloků, hustota šraf a teček vyjadřuje stáří dna - čím je řidší, tím je dno starší), tz - transformní zlom, r - rift, v němž se obnovuje oceánské dno.


Novinky a premiéry strojů Liebherr na Baumě 2013

    Solná ložiska nebo výroba solární soli jsou téměř ve všech zemích světa, ovšem největší světové ložisko soli je oceán. Slanou chuť mu dodává 18 milionů km3 rozpuštěné soli kamenné. Průměrná salinita mořské vody je 36‰ (36 gramů soli na litr), obecně platí, že subtropická moře v oblasti obratníků jsou slanější než polární a to z důvodu vyššího výparu, menšího přítoku sladké vody z řek ad. Nejvyšší slanost vykazuje Rudé moře - 42 ‰, které má relativně málo říčních přítoků, omezený kontakt s oceánem a vysoký výpar. Pro srovnání, slanost Mrtvého moře, které je bezodtokové jezero, je asi 330 ‰.
    Obr. 219. - nahoře centrální část (riftové údolí) Středoatlantského hřbetu u Azorských ostrovů; rozpínání je poměrně pomalé. Dole Východopacifický hřbet poblíž Mexika; rozpínání je rychlejší, schází údolí v ose hřbetu.
    Sůl umí vytvořit za daných podmínek zajímavé úkazy. V Chile na poušti Atacama se nachází Měsíční údolí, kde můžeme vidět krystaly soli až 30 cm veliké. V Údolí smrti v Kalifornii se nachází tzv. „Badwater“, který je výsledkem odpařování solných jezer v místech krutého sucha. Zanechává podivné solné útvary, jde doslova o poušť chloridu sodného. Výjimečný přírodní úkaz nabízí jezero Mono Lake v Kalifornii. Jeho hladina i břehy jsou posety krápníkovými útvary v podobě sloupců, věží, homolí, pyramid, kup vytvořenými ze soli a jiných minerálů.
    Starší označení dacitů je křemenný porfyrit. Podobně jako u ryolitu je dacitová láva silně viskózní a tomu odpovídají vulkanické morfologické tvary. Velmi často se vyskytuje v asociaci s andezity a ryolity v pásemných pohořích.


Realizace firem Strojírny Podzimek a TECHKON v kamenolomu Slapy

    Solární sůl se získává odpařováním vody v umělých nebo přirozených mělkých pánví z oceánů, moří, slaných jezer a pramenů v oblastech s horkým suchým klimatem.
    Jedny z nejstarších dolů v Evropě se také nacházejí v rakouském Hallstattu. V současnosti jsou zrekonstruované doly zpřístupněny veřejnosti, která se může těšit na odbornou prohlídku, skluzavku a podzemní solné jezero.

Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2019
cache: 0000:00:00