Jak na věc


odkazující právní norma

Problematika uvádění technických norem v právních předpisech

    Praktickým příkladem, který využívá principu určených norem je návrh vyhlášky Českého báňského úřadu, kterou se mění vyhláška č. 10/1994 Sb., konkrétně § 11 odst. 1 „ Korýtka a vaky pro stavbu vodních uzávěr musí být vyrobeny z plastů, musí mít dostatečnou pevnost a stabilní tvar a nesmí být příčinou vzniku výbuchu od statické elektřiny. Tyto požadavky se považují za splněné, pokud korýtka a vaky vyhovují požadavkům určených norem“ (v poznámce pod čarou je odkazováno na § 4a zákona č. 22/1997 Sb.).
    Nedatovaný odkaz (někdy nazývaný „dynamický‘) určuje konkrétní technické normy takovým způsobem, že revize technické normy neznamená potřebu novelizovat předpis.
    Zvláštním typem obecného, nepřímého, indikativního odkazu je použití harmonizovaných evropských technických norem na základě tzv. nového přístupu k technické harmonizaci a normalizaci, resp. českých harmonizovaných technických norem na základě zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
    Považujeme současný stav, kdy Česká republika nemá ujednocený pohled na věc uvádění technických norem v právních předpisech, přičemž s tímto stavem jsou spojeny narůstající potíže jednotlivých resortů, za nadále neudržitelný. Proto ÚNMZ v rámci připomínkového řízení v souvislosti se změnou Legislativních pravidel vlády navrhl doplnění těchto pravidel, aby bylo dosaženo sjednocení odkazování na technické normy v právních předpisech ČR.


Dále se rozlišuje mezi přímým a nepřímým odkazem.

    Podstatou přímého odkazu na technickou normu je, že jejím splněním se splňují příslušné požadavky technického předpisu. Nepřímým odkazem se rozumí obecné ustanovení vyžadující například, aby výrobky vyhovovaly „současnému stavu vývoje“. Tyto takzvané „odvislé doložky“ jsou pak považovány za splněné technickými normami.
    Navrhovaným řešením je plně prosadit princip určených norem v souladu s ust. § 4a zákona č. 22/1997 Sb. (indikativní odkaz). Tato praxe ovšem klade značné požadavky na tvůrce právního předpisu z hlediska věcné odbornosti. V právním předpise je třeba specifikovat obecné technické požadavky a stanovit povinnost jejich splnění a dále uvést, že tyto technické požadavky se považují za splněné, je-li postupováno podle platných určených norem.
    V případě indikativního odkazu je shoda s technickou normou jen jedním ze způsobů, jak tyto požadavky splnit. Technická norma v tomto případě konkretizuje obecný, souhrnný právní požadavek, který však může být splněn jinými prostředky. Forma indikativního odkazu je uplatněna v ust. § 4a zákona č. 22/1997 Sb., pokud jde o harmonizované nebo určené normy. Institut určených norem měl v neharmonizované sféře sloužit zejména u předpisů, které stanovovaly posuzování shody.


Návrh řešení dané problematiky z pohledu ÚNMZ

    Výlučný odkaz určuje shodu s technickou normou, na kterou se odkazuje, jako jediný způsob splnění příslušného ustanovení daného právního předpisu. Technická norma tak doplňuje nekompletní právní požadavek, a stává se tak vlastně součástí právního předpisu. Tím vzniká povinnost řídit se ustanoveními příslušné normy pro ty subjekty, kterých se daný právní předpis týká. I když ani v tomto případě většinou nejde o obecnou závaznost, je možno říci, že ve vztahu k plnění požadavků příslušného předpisu se odkazovaná norma nebo její část stává závaznou.


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2020
cache: 0000:00:00