Jak na věc


kalifornské žížaly

Použití vermikompostu jako hnojiva

    Důležité je udržovat rovnováhu mezi uhlíkatými a dusíkatými surovinami v kompostéru (uhlíkaté = papír, karton, opadané listí atd.; dusíkaté = ± všechno čerstvé, zelené a šťavnaté) a zbytečně – zvlášť z počátku – nedávat moc. Podle množství násady volíme i množství materiálu – platí, že:
    Začátkem prosince 2014, jsem tedy začal s vermikompostováním. Násadu kalifornských žížal jsem pořídil přes inzerát pouze za cenu poštovného. Bylo jich jen cca 50 a z počátku jsem přemýšlel, jestli to bude stačit a zda vůbec vydrží. Postupně se ale počet žížal utěšeně zvyšoval a po několika měsících jich už bylo opravdu hodně.
    Kompostovat s žížalami jde opravdu všelijak a dá se začít se skutečně nulovými náklady. Já jsem přes různé návody na vermikompostéry ze kbelíků od barev a podobných kutilských výtvorů po krátké době dospěl k pořízení vermikompostéru hotového, plastového (z recyklovaného materiálu) setu „VermiHut“ s pěti patry od Happy Hemp.


Péče o chov kalifornských žížal těsně po zimě

    Optimální teplota pro žížaly je kolem 20°C. Při této teplotě jsou žížaly nejaktivnější, budou tedy odpad nejrychleji zpracovávat. Čím nižší/vyšší teplota oproti optimální, tím bude aktivita žížal slabší. Teplota pod 7°C nebo nad 30°C už začíná být pro žížaly smrtící. Nicméně, není problém mít kompostér venku, je-li v létě ve stínu a v zimě je jeho objem min. 1m³ (nebo zateplený kompostér), žížaly bez potíží přežijí venku i v našich podmínkách.
    Nicméně, několik návodů na výrobu vermikompostéru v domácích podmínkách a za minimální náklady lze na internetu snadno najít. Skvělý návod je přímo na webu výrobce barev Primalex (Velká pochvala za to!). Nebo se můžete podívat třeba na videonávod od studentů z Gymnázia Zastávka..


Oddělení žížal od vermikompostu

    V současnosti klademe velký důraz na otázky zdraví člověka, jeho ochrany v okolním prostředí a ochranu životního prostředí obecně,proto vystupují tyto otázky do popředí zájmu nejen odborné zemědělské veřejnosti, ale i ekologů, půdoznalců, toxikologů, chemiků atd. V souvislosti se současným vypracováním koncepcí odpadového hospodářství na všech úrovních je tato oblast, s ohledem na vysoké objemy organických odpadů, jistě zajímavá. Kalifornské žížaly začaly být hitem v devadesátých letech i u nás a v podstatě bez náležité přípravy a hlavně zajištění odbytu se začalo s jejich chovem a výrobou žížalího mulu velkokapacitním způsobem. Tak byla zahájena i u nás výroba tzv.vermikompostu, biohumusu, či naturhumusu v několika závodech, dokonce s podporou zahraničního kapitálu. Brzy byl trh bez zajištění odbytu přesycen vermikompostem a došlo ke kolapsu. Řada drobných chovatelů žížal přišla o peníze a dodnes asi na žížaly neradi vzpomínají. Nic ale nelze dosáhnout bez znalostí a umění je uplatnit
    Přišel mi e-mail, jestli bych neporadil, jak s vermikompostováním začít.. možná se najde ještě někdo další, koho by to zajímalo, tak jsem se rozhodl odpověď sepsat sem..
    Vzhledem k tragické chybě, kterou jsem při vermikompostování udělal před odjezdem na dovolenou, musel jsem začít od píky. Poučen předchozím nezdarem, zkusím to znovu a lépe. Při této příležitosti jsem nafotil jednoduchý fotonávod k založení vermikompostéru. Aplikovat se dá na většinu běžných domácích vermikompostérů, včetně těch doma dělaných. Výjimku tvoří vermikompostéry „látkové“, jako je třeba Worm Inn.


Zajímavá videa o vermikompostování

    V domácích podmínkách, kdy se chceme vyhnout tomu, aby nám kompostér začal zapáchat, se musíme vyvarovat přidávání některých biologických odpadů. Zejména do kompostéru nesmíme dávat žádné mléčné výrobky, maso, kosti a tuky. Doporučuji taky omezit, nebo vůbec nepřidávat citrusy, cibuloviny a další silně aromatické rostlinné zbytky. Žížalám totiž jednoduše nechutnají a tak se do nich nepustí, dokud budou mít  v kompostéru jiný gáblík. Samozřejmě do vermikompostéru nepatří nic biologicky nerozložitelného.
    Pět pater je podle mých zkušeností zbytečně moc, úplně by stačila patra tři.. Ačkoliv ve více lidech, nebo v domácnosti s větší spotřebou zeleniny a ovoce by teoreticky tři patra stačit nemusela. Než se nám doma ale podaří třetí patro kompostéru zaplnit, je ve spodním, prvním patře už je jen vermikompost, připravený k použití. Je až neuvěřitelné, jak zelenina a ovoce zmenší objem když projde žížalou :)
    Nejsem žádný ekologický fašista, sluníčkář nebo jiný typ magora. Prostě mi dělá radost, když se něco co vyhazuju, může upotřebit někde jinde – i když třeba v jiné formě. Proto se doma taky snažíme (k velké radosti A.) třídit odpad. Hromadíme doručené letáky a další papíry, vytřídíme většinu skla a plastů. Jen mě mrzí, že u nás chybí kontejnery na plechovky.


Cena 1 násady je 250Kč, jedna násada obsahuje za 150-200 žížal.Možnost osobního odběru na Praze 6, nebo platba předem převodem + poštovné a balné 90 Kč.

    Měl by dostatečně udržovat vlhkost a zachovávat si také určitou vzdušnost. Skvěle funguje směs natrhaného papíru, kokosových vláken a starého listí. Oproti očekávání je celkem kontraproduktivní dávat do směsi hlínu nebo třeba substrát pro květiny. Žížaly chované v kompostéru jsou většinou kalifornské hybridy (Eisenia andrei), tzv. Kalifornské žížaly. Ty nejsou uzpůsobeny životu v hlíně. Její hrubší složení jim silně opotřebovává zažívací ústrojí a tak rychleji hynou (proto nemusíte mít při venkovním chovu strach, že žížaly „utečou“ jinam. Tento problém ale odpadá, pokud použijete např. u nás žijící žížalu hnojní (Eisenia fetida). Ta ovšem nevyniká takovou žravostí jako její kalifornská příbuzná.
    Mají biostimulátory budoucnost? Metoda výroby, lépe řečeno tvorby biostimulátorů v trávícím traktu kalifornských žížal přímo v půdě nebo v organických odpadech není žádná novinka, uvážíme-li, že je stará asi 2 000 let. Poměrně dlouho se ovšem nevědělo, čím je jejich účinek způsoben. V poslední době, díky nástupu biotechnologií a moderních analytických metod stanovení účinných látek v tomto produktu trávení žížal - biohumusu - se zjistilo přesné složení jeho účinných látek. Tak bylo možno pochopit mimořádně pozitivní vlivy tohoto výtvoru přírody.
    Dodávka násady obsahuje minimálně 1000 ks (cca 0,5kg) kalifornských žížal. Na zpracování 1 kg rostlinného materiálu denně je potřeba přibližně 1 kg kalifornských žížal.


Archiv pro štítek: kalifornské žížaly

    Obrovským pozitivem pro mou přirozeně línou povahu je, že vermikompostér – na rozdíl od klasického kompostéru – může být umístěn i v interiéru (nemusím chodit daleko) a nevyžaduje téměř žádnou údržbu. Stačí přidávat potravu a odlévat přebytečnou tekutinu (tzv „worm tea“ neboli „žížalí čaj“). Při dodržování základních pravidel vermikompostér vůbec nezapáchá.
    Žížaly potřebují k životu vlhko, ale zase ne úplně mokro – dýchají totiž povrchem těla. Ideálně by se vlhkost měla pohybovat cca kolem 80%. Není ale třeba kvůli tomu kupovat vlhkoměr, poznáme to jednoduše: Když vezmeme do hrsti trochu substrátu z kompostéru a stiskneme jej, musí být vlhký – může z něj odkapat několik kapek vody, ale voda z něj nesmí vyloženě téct.
    Žížaly si naopak pochutnají třeba na kávové sedlině (lógru) – klidně i s filtrem, čajových sáčcích (pozor na ty plastové!) rostlinných zbytcích z kuchyně a zahrádky a papíru (kancelářský papír, noviny, rulička od toal. papíru, platech od vajec /pro ně je to mimochodem poslední možnost ekologického zužitkování, nedají se recyklovat/, pap. ubrousky a pod.) s mírou můžeme přidat třeba i staré pečivo.  Vhodné je čas od času do kompostéru přidat minerály ve formě nadrcených vaječných skořápek¹.


Téma: Kalifornské žížaly a kompostování

    Nejprve je potřeba pochopitelně zvolit kompostér. Lze jít cestou nižších nákladů a kompostér žížalám vyrobit. Původně jsem tuto cestu volil i já, nakonec jsem ale dal přednost zakoupení hotového vermikompostéru. Důvody jsem uvedl v předchozím článku Vermikompostování – začátky. S odstupem času můžu jen prohlásit, že to za ty peníze stálo.
    Jak asi víte, vermikompostování se od klasického kompostování liší především využitím žížal. Při klasickém kompostování, musíme kompostovaný materál prohazovat a mísit (aby vlivem nepřístupu vzduchu nezačal hnít) a kompostování probíhá především pomocí různých mikroorganismů, hub a bakterií. Ve vermikompostování hrají tu nejpodstatnější roli žížaly. Nejhojněji se k tomuto účelu využívají žížaly tzv. kalifornské (Eisenia andrei). Jsou vhodné především pro svůj značný apetit a snadný chov. Použít lze ale např. i naši žížalu hnojní (Eisenia fetida), i když výsledky nejspíš nebudou tak dobré jako s kalifornskými hybridy.
    Loni jsem při brouzdání po webu narazil na článek o vermikompostování a hned se mi ta myšlenka zalíbila. Nastudoval jsem si spousty materálů a rozhodl se do toho jít.


Vermikompostování – založení vermikompostéru

    Dělám to rád, i když mě strašně prudí, když se s nahromaděným materiálem konečně dokopu vyrazit ke sběrným kontejnerům a zjistím, že jsou přeplněné a lidi je zavalili vytříděným materiálem i zvenku. Nejprve mě naštve ten bordel. Poletující igelitové sáčky, rozbité sklo, deštěm a jinými tekutinami nacucané papíry kolem povrch nacpaného kontejneru. Pak dostanu vztek na blba, který pro tolik lidí vyhradil po jednom kontejneru od každé suroviny. Není divu, že je kontejner den po vyvezení plný.. Často tak vozím v autě vytříděný odpad celý týden, než mi vzácná shoda okolností (vzpomenu na správném místě a ve správnou dobu + je místo v kontejneru) umožní se toho všeho zbavit. Ale dobrý pocit převažuje a já to dělám rád.

Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2020
cache: 0000:00:00