Jak na věc


ian somerhalder azzaro

Přihlášení k odebírání newsletteru

    Temný, perverzní, násilnický, krutý. I takových přívlastků se na počátku literární kariéry dostalo jednomu z čelních představitelů britské prózy Ianu McEwanovi. Byť již od svých oblíbených témat jako pedofilie, incest a otevřené násilí poněkud upustil, neznamená to, že by jeho pozdější romány nějak utrpěly na kvalitě a na popularitě.
    McEwan zahájil kariéru dvěma šokujícími sbírkami povídek, mj. knihou První láska, poslední pomazání (1975), v nichž velmi hutným stylem bez zbytečných příkras zabrousil do nejtemnějších končin lidské mysli. Knihy Betonová zahrada (1978), jíž se ve velkém stylu uvedl i jako románový autor, a Cizinci ve městě (1981), jen potvrdily jeho nezměrné kvality. Především Betonová zahrada, román o čtyřech osiřelých dětech, jež ze strachu z úřadů pohřbí mrtvou matku pod betonový dvorek a před venkovním světem předstírají, že je vše v pořádku, je po právu řazen mezi vrcholy jeho tvorby. Byť v následujících letech McEwan vydal několik dalších, těmi nejprestižnějšími cenami ověnčených románů, např. Amsterodam, zdálo se, jako by ztratil šťávu. Byla to bezesporu vytříbená díla, ale podle kritiků postrádající dřívější originalitu; forma, jako vždy precizní, jako by převládla nad obsahem.


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2020
cache: 0000:00:00