Jak na věc


hraniční přechod česko německo

Hraniční přechod Hnanice - Mitterretzbach

    Vznik mnoha hraničních kamenů souvisel s hraničními spory. Předmětem těchto sporů nebyl vždy jen sporný nárok na vlastnictví určitého území. Konflikty se týkaly i nejasného rozsahu obvodu soudní moci, práva výkonu myslivosti nebo práva užívat lesy či louky sousedního panství (obvykle za poplatek).
    Nápisy na hraničních kamenech jsou zkratkami německých, českých, popřípadě latinských jmen vlastníků panství a názvů těchto panství. S latinskými zkratkami se setkáváme většinou jen u dominií v majetku církevních institucí. Pro ostatní panství byla nejběžnější němčina. V němčině se výraz „panství“ překládal slovem „Herrschaft“. Na hraničních kamenech proto často čteme zkratky začínající písmenem H, například HB (Herrschaft Buchlau – panství Buchlov), HK (Herrschaft Kwasitz – panství Kvasice), HW (Herrschaft Welehrad – panství Velehrad) atd. Menší dominia (statky) byly označovány německým slovem „Gut“. Nacházíme tedy i zkratky začínající písmenem G, například GM (Gut Mostenitz – statek Moštěnice). Podrobněji se významu nápisů budeme věnovat u jednotlivých panství.
    Chcete-li být pravidelně informováni o nových akcích či speciálních nabídkách, můžete se zde zaregistrovat. Zasílání novinek e-mailem můžete kdykoliv zrušit.


Hraniční kameny ve Chřibech a blízkém okolí

    Hraniční kameny se jako hraniční znak využívaly stále častěji i v pozdější době, současně se však postupně zjednodušovala jejich podoba. Rozměrné a často výtvarně hodnotně zpracované hraniční kameny panství vytvořené v 16., 17. a 18. století vystřídaly v 19. století menší mezníky opatřené většinou již jen zkratkou názvu panství či katastrální obce. Ještě na počátku 20. století vznikalo velké množství kamenných mezníků, které sloužily k vymezení parcel. Tyto kameny však již velmi často postrádaly jakékoliv nápisy.
     Hranice územního vlastnictví feudálních držitelů byly zpočátku stanoveny pouze přibližně. Vzhledem k řídkému osídlení a nízké ceně půdy nebylo do určité doby třeba vyznačovat hranice přesně. Využívaly se především přirozené hraniční znaky – řeky, potoky, horské hřebeny, stráně, skály, rokle a cesty. V nezbytně nutné míře byly doplněny také některé znaky umělé – lesní průseky, příkopy, pruhy neobdělané půdy (meze) nebo hraniční kopky (kopečky navršené z hlíny a kamení). S rostoucí hustotou osídlení a stoupající hodnotou hospodářsky využívané půdy vznikla potřeba zpřesnění průběhu hranic mezi panstvími. Snaha ochránit územní vlastnictví před majetkovými spory vedla k přesnější stabilizaci hranic v krajině, ale také ke vzniku podrobnějších hraničních popisů a zobrazení. K vyznačení hranic v terénu se využívalo stále více umělých hraničních znaků, zejména záseků na stromech, hraničních kopečků, příkopů a hraničních kamenů.


Hraniční přechod Vratěnín - Drosendorf

    Přihlaste se k odběru e-mailů a my vám budeme pravidelně zasílat informace o našem spolku a připravovaných akcích. Odesláním tohoto formuláře souhlasíte se zpracováním osobních údajů.
    Území jednotlivých velkostatků nemuselo tvořit souvislou plochu. Často se stávalo, že panství sestávalo z několika enkláv (ostrůvků), které byly v majetku téhož vlastníka. Příkladem může být milotické panství, k němuž příslušely enklávy Nětčice a Čeložnice. Podobně tomu bylo také v případě statku města Kyjova, ke kterému patřily Bukovany, Kelčany a Vřesovice.


Hraniční přechod Šafov - Langau

    Pro pohoří Chřiby je charakteristické velké množství pískovcových útvarů a skalisek. Není proto divu, že některé z nich byly v minulosti využity jako hraniční znaky. Velmi stará je zmínka o balvanu nazývaném Buchlov kámen, který se objevuje ve smlouvě z roku 1555, uzavřené mezi majitelem buchlovského panství Janem Ždánským ze Zástřizl a velehradským opatem Janem Greifenfelsem z Pilsenburku. Také Komínské skály či Komínky u Kostelan tvořily hranici kvasického panství a jsou dodnes označeny zkratkou názvu tohoto panství (HK = Herrschaft Kwasitz). Stejnou funkci měly i Moštěnické kameny s rytinami symbolů buchlovského panství a moštěnického statku.
    Nejstarší kamennou památkou ve Chřibech, která je v historických pramenech zmiňována jako hraniční znak, je Králův stůl mezi Velehradem a Jankovicemi. V roce 1228 získal velehradský klášter velké privilegium od krále Přemysla Otakara I. Tato listina obsahuje výčet klášterních statků a jsou zde popsány i jejich hranice. Jako jeden z bodů na hranici klášterního území je zde uveden i Králův stůl („lapis qui dicitur Kralow stol“ – kámen zvaný Králův stůl).
    Symboly na hraničních kamenech. Zleva: páv jako erbovní figura Petřvaldských, erb svobodných pánů z Horky, dvě opatské berly symbolizující velehradský klášter, kříž z erbu Rottalů a knížecí koruna Lichtenštejnů.
    Mezníky se používaly nejen ke stabilizaci hranic panství, ale také pro vyznačení hranice mezi dominikální (panskou) a rustikální (poddanskou) půdou. Například pole patřící vlastníku panství bylo takto odděleno od pozemků náležejících k poddanským gruntům.


Hraniční přechod Čížov - Hardegg

    Až do poloviny 19. století plnila panství funkci nejnižších správních jednotek. Vlastník panství vykonával soudní, berní a politicko-policejní správu nad svými poddanými. Menší velkostatky často vlastní soudní pravomoc neměly. Ta byla v takových případech vykonávána některým významnějším sousedním panstvím. Pro panství malého územního rozsahu, zpravidla bez soudní pravomoci, se vžilo označení statek.
    Další spory o místní příslušnost poddaných k loveckému právu vedli buchlovští páni s královským městem Uherským Hradištěm (spor uzavřen smlouvou z roku 1681) a s královským městem Kyjovem (1718 – 1731). Důsledkem některých z těchto sporů bylo provedení revizí hranic mezi dotčenými panstvími. Konflikty se však čas od času rozhořely i mezi majiteli ostatních dominií v oblasti Chřibů. Například mezi napajedelským a velehradským dominiem panovaly napjaté vztahy od třicátých let 17. století až do roku 1701, kdy byly mezi oběma panstvími stanoveny přesné hranice.


Hraniční přechod Hatě - Kleinhaugsdorf

    Posouvání úředně stanovených hranic a poškozování mezníků bylo přísně trestáno. Za každý poškozený hraniční kámen hrozila soudně vymahatelná pokuta: „Ktožby kolivěk komu mezníky vymetal anebo přesekal, anebo jinam přesadil, anebo překopal, aneb jak koli jinak předělal bez vuole a vědomí toho, s kým ty mezníky spolu má: tehdy ten tomu neb těm propadni 20 kop grošuov českých a z toho každého mezníku jednoho aby z té pokuty viniti mohl před saud větší zemský. Než udělal-li by to čí člověk poddaný aneb služebník bez vuole pána svého: ten má propadnouti 10 kop grošuov českých, a z těch má poháněno a viněno býti též před saudem zemským větším. A ta pokuta na tom člověku, když by to naň provedeno bylo, má přisauzena býti. Pakli by ten člověk za to statku neměl, má jej pán jeho tomu komuž by mezníky vymetal neb přesekal neb jinam přesadil, vydati, a on má jemu té pokuty oddělati neb odslaužiti.“
    V současné době se dochované hraniční kameny vyskytují téměř výhradně v lesích. Drtivá většina kamenů v polích byla zničena při scelování pozemků v padesátých letech 20. století. Území Chřibů je výjimečné tím, že zde hranice mezi mnoha různými panstvími procházely zalesněným územím. Díky tomu se zde dodnes setkáme s velkým množstvím rozmanitých hraničníků. Problematika jejich ochrany není jednoduchá ani dnes, kdy jsou tyto drobné památky vystaveny na jedné straně nebezpečí poškození lesní technikou, na straně druhé se stávají kořistí zlodějů. Cílem spolku Po hranici je omezit tato rizika a zachovat hraniční kameny na jejich původních stanovištích, neboť jen tam působí tyto památky přirozeně a neztrácejí svoji vypovídací hodnotu.


Hraniční přechod Slavonice - Fratres

    Většina zdejších velkostatků byla držena soukromými vlastníky, tj. šlechtou. Byla zde však i panství spravovaná církevními institucemi – panství velehradského kláštera a panství Zdounky, které od roku 1636 drželi ve svých rukou jezuité. Svobodným městem vlastnícím svůj deskový statek bylo královské město Kyjov.
    V roce 1785 vydal císař Josef II. patent, jímž byl zaveden pozemkový (tzv. josefský) katastr. Tento katastr nahradil jednotku pro stanovení výtěžku daně, kterou byla do té doby usedlost, jednotkou novou – pozemkem. Bylo proto nutné nově zaměřit veškeré hospodářsky obdělávané pozemky. Základem pro josefský katastr byly katastrální obce, jejichž obvod byl vyměřen ještě před prováděním měřických prací na hospodářských pozemcích. K vyměřování se používal měřicí řetěz nebo provaz dlouhý deset rakouských sáhů. Provaz se máčel v oleji či kolomazi, aby se se změnami vlhkosti jeho délka příliš neměnila. V době zavedení josefského katastru vznikla většina hraničních znaků mezi katastrálními obcemi příslušejícími k témuž panství (tj. na hranicích obcí, které nebyly současně hranicemi mezi panstvími).


O hranicích a hraničních kamenech

    Z pohledu badatele zkoumajícího historické hraniční kameny je zajímavé především období od 17. do 19. století. Nejstarší dosud známý dochovaný mezník ve Chřibech je datován rokem 1634. Na sklonku 17. století již bylo rozložení území mezi jednotlivá panství poměrně ustáleno. V držení velkostatků se sice střídali různí vlastníci, avšak rozsah jednotlivých panství se většinou již příliš výrazně neměnil. Největším a nejvýznamnějším dominiem v oblasti Chřibů bylo buchlovské panství, jemuž tradičně konkurovalo panství velehradského kláštera. K rozsáhlejším velkostatkům náležela také Napajedla na severovýchodě. Ze západní strany zasahovalo až téměř ke Kyjovu lichtenštejnské dominium bučovické a ždánické. Dále zde bylo panství Milotice, Koryčany, Střílky, Zdounky, Kvasice, Litenčice, statek města Kyjova a několik menších dominií či statků.
    Od dob středověku byly země Koruny české rozděleny na mnoho panství, též označovaných jako velkostatky. Panství byla tvořena pozemkovým majetkem, který byl zapsán v zemských deskách. Majitelem panství mohl být soukromý vlastník (zpravidla šlechtic, v pozdějších dobách však panství kupovali také úspěšní průmyslníci a obchodníci), svobodné město, panovník nebo církevní instituce (například biskupství, klášter či kapitula).
    Z dalších katastrů je zajímavý především stabilní katastr, v rámci kterého vznikly prozatímní a definitivní popisy hranic všech katastrálních obcí a také unikátní mapové dílo – soubor indikačních skic a poté i takzvaných císařských otisků.


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2020
cache: 0000:00:00