Jak na věc


divadla malých forem

Premiéra inscenace "Kočka na rozpálené plechové střeše"

    Provozovnou divadla se měla stát Reduta, která měla projít kompletní přestavbou podle návrhů bratří Šlapetů. K rekonstrukci však bohužel nedošlo, divadlo bylo dlouho „divadlem bez divadla“, hrávalo převážně na zájezdech, „doma“ sporadicky v nevyhovující chátrající Redutě (jen 4 večery měsíčně) nebo v Sokolovně. Nicméně zahajovací premiéra Slováckého divadla se konala v Redutě. Bylo to 10. 10. 1945 a hrála se Její pastorkyňa Gabriely Preissové v režii Oldřicha Lukeše.
    V sobotu 1.6. byl v Těšínském divadle zahájen 29. ročník mezinárodního divadelního festivalu BEZ HRANIC. Jako první se představil Cirk La Putyka s představením ISOLE.
    Miroslav Tyrš se nezasloužil jen o vznik tělocvičného spolku Sokol, ale také o výzdobu Národního divadla. Nebýt jeho, nevzpínaly by se směrem k Národní třídě koňská trojspřeží zvaná Trigy
    Zlatý lustr okouzlil při slavnostním znovuotevření v roce 1883 nejen krásou, ale také světlem, které zajišťovaly dva tisíce „lampiček Edisonových“. Národní divadlo patřilo k prvním elektrifikovaným divadlům na světě


Historie.cs: Národní divadlo nezhyne

    Od roku 1949, kdy se na základě nového divadelního zákona z roku 1948, rozchází Spolek Slováckého divadla (do nějž se záhy po otevření divadla transformovalo původní Družstvo SD), se provozovatelem divadla stává Městský národní výbor v Uherském Hradišti. Otázku stálé budovy pro Slovácké divadlo nakonec na popud ministra Františka Kahudy rázně řeší Krajský národní výbor. Vítězí rozhodnutí rekonstruovat budovu Sokolovny na útulné komorní divadlo. Slavnostní otevření adaptované nové divadelní budovy proběhlo 29. 4. 1959 premiérou Preissové hry Gazdina roba v režii vynikajícího režiséra Aloise Hajdy. Městský národní výbor také divadlu předal budovu hotelu U Zeleného stromu, která se po demolici a nové výstavbě v šedesátých letech proměnila v dodnes funkční Herecký dům Slováckého divadla se zkušebnou a Malou scénou.
    Nad Národním divadlem bdí múzy. Kromě devíti kamenných, které je hlídají zvenku, se vznášejí i nad diváky. Na obrazech F. Ženíška, které zdobí strop hlediště
    W sobotę 1 czerwca odbyła się w Teatrze Cieszyńskim inauguracja 29 Międzynarodowego Festiwalu Teatralnego BEZ GRANIC. Festiwal rozpoczęto spektaklem zespołu Cirk La Putyka z przedstawieniem ISOLE.
    Zatímco hlavní foyer se od počátku pyšní bohatou výzdobou, malé foyer určené pro nemajetné diváky s lístky na galerii se výzdoby dočkalo až v polovině minulého
    Původně měla být královská, dnes prezidentská lóže umístěna vprostřed prvního balkonu, jak bývalo v divadlech zvykem. Proč nakonec skončila v pravém rohu, odkud není na jeviště vůbec vidět?
    Mariánské náměstí v Uherském Hradišti. Vlevo hostinec u Zeleného stromu, který byl v 60. letech zbořen a na jeho místě postaven v roce 1969 herecký dům s Malou scénou.


Národní divadlo, jak je neznáte

    Kromě nepřehlédnutelného a snadno pochopitelného motta „Národ sobě“ disponuje Národní divadlo ještě jedním lapidárním, ale méně jednoznačným nápisem vyvedeným na zadní straně Hynaisovy opony: „Klobouk dolů“
    V listopadu 1989 sehrálo Slovácké divadlo rovněž svou nezapomenutelnou roli, když se postavilo do čela veškerého dění v Uherském Hradišti. V divadle vzniklo Občanské fórum, byla odtud organizována i generální stávka. Svým pevným postojem v krizovém období si divadlo získalo úctu a uznání velké většiny obyvatelstva Uherského Hradiště i jeho okolí.
    Hynaisova opona visí v Národním divadle od roku 1883 v podstatě načerno. Tehdejší schvalovací komise shledala dnes nejslavnější Hynaisovo dílo jako málo národní a razantně ho odmítla
    Už Karel Sladkovský se nemohl při slavnostním poklepání na základní kámen Národní divadla v roce 1868 dopočítat, kolik těch základních kamenů vlastně je. Sedm nebo šestnáct?
    Pod budovou Národního divadla vedou tajné chodby. Přesněji tunely ústící u Vltavy. Kdysi se využívaly pro přepravu kulis, dnes slouží převážně zvědavým labutím


O poklad Anežky České: Národní divadlo

    Od 1. ledna 1990 působil dlouhých 25 let jako umělecký ředitel divadla herec a režisér Igor Stránský. Za jeho vedení proběhla další rekonstrukce objektu a zařízení divadla, byl postupně doplňován umělecký soubor a návštěvnost inscenací i celkový počet abonentů SD vykazoval i nadále rostoucí tendenci. S divadlem spolupracují významní režiséři J. A. Pitínský, Oxana Smilková, Zdeněk Dušek, Radovan Lipus, Radek Balaš, Zoja Mikotová, Martin Františák, Jakub Maceček, Dodo Gombár, Anna Petrželková a další. Od 1. září 2015 je ředitelem a uměleckým šéfem Slováckého divadla režisér Michal Zetel.
    Touha po vlastním krajovém divadle rostla na Moravském Slovácku z tradičního podhoubí kulturního a z bohaté činnosti ochotnické. Projevovat se začala již v začátcích první republiky, naplno formovat se však začala za nacistické okupace. Bylo to především díky třem osobnostem, někdejším přátelům ze studentských let, kteří dali ke vzniku profesionální scény podnět a zformovali stanovy jejího prvního hospodaření. Jednalo se o MUDr. Miloslava Lázničku, Oldřicha Lukeše a prof. Josefa Hušku. Po osvobození tak vzniká nejstarší profesionální divadlo v regionu: Slovácké divadlo.  

Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2020
cache: 0000:00:00