Jak na věc


chronická žilní nedostatečnost příznaky

Jak se chronická parodontitida léčí?

     Spirometrické vyšetření, hodnotící objemy a proudění vzduchu v dýchacích cestách při dýchání, ukazuje u chronické obstrukční bronchopulmonální choroby charakteristicky obstrukci (sníženou průchodnost) proudění vzduchu při výdechu.
     Typický fyzikální nález při lékařském vyšetření je obvykle přítomen až v pozdních stádiích chronické bronchitidy. Patří sem zejména prodloužení výdechu při klidném dýchání, snížená poloha bránice a výrazné zapojování pomocných dýchacích svalů.
     Chronická obstrukční choroba bronchopulmonální je významnou příčinou invalidizace a smrti. Úmrtnost na toto onemocnění, částečně také v důsledku stárnutí populace, stále stoupá. V USA je na 2. místě mezi příčinami invalidity po srdečních onemocněních. Rozedma plic je častější u mužů, u žen však patrně v souvislosti s častějším kouřením stoupá. Chronická astmatická bronchitida se mezi starými osobami vyskytuje stále častěji a je hlavní příčinou plicní nedostatečnosti u starších žen.


Jaké jsou projevy tohoto onemocnění?

     Chronická (vleklá) bronchitida je chronický zánět průdušek spojený s dlouhodobou expozicí nespecifickým látkám dráždícím jejich sliznici, provázený hypersekrecí hlenu a některými změnami struktury průdušek. Je charakterizována chronickým kašlem s vykašláváním hlenu. Nejčastěji je spojena s kouřením cigaret, může však vzniknout i jako odpověď na alergizující látky u osob, které nejsou náchylné k astmatu. Chronická obstrukční bronchitida (bronchiolitida) je onemocněním malých dýchacích cest (průdušinek), které vede k významné neprůchodnosti (obstrukci) dýchacích cest. Často bývá spojena s příznaky chronické bronchitidy. Plicní rozedma (emfyzém) je zvětšení prostorů periferně od průdušinek spojené s destruktivními změnami stěn plicních sklípků. Chronická astmatická bronchitida se vyznačuje významnou chronickou neprůchodností dýchacích cest u pacientů s astmatem, navzdory protiastmatické léčbě. Zpravidla jsou přítomny i příznaky chronické bronchitidy.
     Akutní bronchitida je akutní zánět průdušek a průdušnice, vyznačující se úplným uzdravením a obnovením funkce. Obvykle bývá mírná, u oslabených pacientů s chronickým plicním nebo srdečním onemocněním však bývá průběh závažný. Těžkou komplikací může být zápal plic.
    Nejběžnějším projevem tohoto onemocnění je krvácení z dásní. Zejména pak při čištění zubů. Dásně jsou zarudlé, oteklé, na dotyk krvácejí a mohou i bolet či svrbět, což je ale spíše vzácným jevem. Dosti často se objevuje zápach z úst. Parodontitidu však většinou neprovázejí výrazné bolesti, takže někteří lidé mají tendenci méně nápadné příznaky opomíjet a k ošetření se dostaví až v pokročilém stádiu, kdy už hrozí i ztráta zubů. V pokročilém stadiu parodontitidy se navíc zuby začínají od sebe vějířovitě rozestupovat a postižený vnímá jejich větší pohyblivost či viklavost.


Příčiny/rizikové faktory

    Tato terapie nastupuje v okamžiku, kdy se nepodařilo zajistit hojení tkání nechirurgickou cestou. Cíleně se zaměřuje na postižené zuby. Rozlišujeme v zásadě resektivní chirurgickou terapii a regenerativní terapii. Určení vhodnosti té či oné varianty je pak otázkou zvážení mnoha faktorů (mj. spolupráce pacienta, anatomické situace, celkového stavu chrupu a dalšího léčebného plánu či zkušeností lékaře s daným typem ošetření). Resektivní terapie spočívá v chirurgickém oploštění parodontální defektů a odstranění ostrých kostních hran a dalších anatomických faktorů bránících čištění daného místa. Regenerativní terapie spočívá v pokusu o náhradu ztracených tkání umělým materiálem, který tělo vezme za vlastní. Používají se materiály syntetické i přírodního původu (řasy, kostní minerální zvířecího původu, kolagenní či „teflonové“ membrány. Poměrně novým přístupem v této oblasti je zpětné napodobení vývoje zubního kořene pomocí růstových proteinů (Emdogain, fa. Straumann). Obecně lze říci, že t


Chirurgická terapie chronické parodontitidy

    Příčinou parodontitidy je bakteriální povlak. Příčinná léčba se tedy zaměřuje na jeho odstraňování. Na straně pacienta je to otázkou pravidelného a zejména důsledného čištění zubů jak běžným měkkým kartáčkem, tak mezizubními kartáčky. To je základní předpoklad, bez kterého jakákoli terapie nemá smysl. Na straně zubního lékaře a dentální hygienistky se pak jedná o důkladné odstranění zubního kamene nejen nad úrovní dásní, ale zejména i pod ní (poddásňový zubní kámen). Zubní kámen se odstraňuje především pomocí ručních a ultrazvukových nástrojů, zpravidla v lokální anestezii. V některých případech lze k léčbě ještě přidat užívání antibiotik. Ta mají pouze pomocný efekt, protože nemohou rozrušit bakteriální povlak, mohou však zabránit pronikání bakterií do tkání. Jakmile se bakteriální povlak odstraní, tkáně mají šanci se zhojit. Zda se tak skutečně stalo, lze objektivně zhodnotit nejdříve za 3 – 6 měsíců při kontrolním parodontologickém vyšetření. Pokud se tkáně zhojí optimálně (parodont
     Tyto stavy se vyskytují často v kombinaci, a v jednotlivých případech bývá těžké rozhodnout, co je hlavní příčinou neprůchodnosti. Platí to zejména pro kombinaci chronické obstrukční bronchitidy a plicní rozedmy, často označované jako chronická obstrukční choroba bronchopulmonální. Je třeba pokud možno vždy odlišit osoby s chronickou astmatickou bronchitidou od pacientů se zúžením průdušek při rozedmě, protože průběh, prognóza a odpověď na léčbu se výrazně liší.


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2020
cache: 0000:00:00