Jak na věc


chronická žilní nedostatečnost příznaky

Příčiny/rizikové faktory

    Tato terapie nastupuje v okamžiku, kdy se nepodařilo zajistit hojení tkání nechirurgickou cestou. Cíleně se zaměřuje na postižené zuby. Rozlišujeme v zásadě resektivní chirurgickou terapii a regenerativní terapii. Určení vhodnosti té či oné varianty je pak otázkou zvážení mnoha faktorů (mj. spolupráce pacienta, anatomické situace, celkového stavu chrupu a dalšího léčebného plánu či zkušeností lékaře s daným typem ošetření). Resektivní terapie spočívá v chirurgickém oploštění parodontální defektů a odstranění ostrých kostních hran a dalších anatomických faktorů bránících čištění daného místa. Regenerativní terapie spočívá v pokusu o náhradu ztracených tkání umělým materiálem, který tělo vezme za vlastní. Používají se materiály syntetické i přírodního původu (řasy, kostní minerální zvířecího původu, kolagenní či „teflonové“ membrány. Poměrně novým přístupem v této oblasti je zpětné napodobení vývoje zubního kořene pomocí růstových proteinů (Emdogain, fa. Straumann). Obecně lze říci, že t
     Zpočátku u osob s chronickou obstrukční bronchopulmonální chorobou obvykle lze léčbou dosáhnout určitého zmenšení obstrukce dýchacích cest a výrazného zmírnění příznaků, dlouhodobá prognóza pacientů je však méně příznivá., onemocnění nelze vyléčit.
     Bronchitida sama o sobě nemá na prostém rentgenovém snímku hrudníku žádný charakteristický obraz. Při rozedmě plic pozorujeme na snímku sníženou polohu bránice a projasnění plicních polí.
     Akutní bronchitida je akutní zánět průdušek a průdušnice, vyznačující se úplným uzdravením a obnovením funkce. Obvykle bývá mírná, u oslabených pacientů s chronickým plicním nebo srdečním onemocněním však bývá průběh závažný. Těžkou komplikací může být zápal plic.


Chirurgická terapie chronické parodontitidy

    Nejběžnějším projevem tohoto onemocnění je krvácení z dásní. Zejména pak při čištění zubů. Dásně jsou zarudlé, oteklé, na dotyk krvácejí a mohou i bolet či svrbět, což je ale spíše vzácným jevem. Dosti často se objevuje zápach z úst. Parodontitidu však většinou neprovázejí výrazné bolesti, takže někteří lidé mají tendenci méně nápadné příznaky opomíjet a k ošetření se dostaví až v pokročilém stádiu, kdy už hrozí i ztráta zubů. V pokročilém stadiu parodontitidy se navíc zuby začínají od sebe vějířovitě rozestupovat a postižený vnímá jejich větší pohyblivost či viklavost.
    Jedná se o zánětlivé postižení závěsného aparátu zubu (viz schéma), při kterém v důsledku zánětu dochází k rozpouštění a úbytku kosti kolem zubu. Tento proces může nakonec vést až k vyloučení zubu z tkání a k jeho vypadnutí. Příčinou zánětu jsou bakterie v podobě plaku či zubního kamene, které se nacházejí na povrchu zubu ať už nad úrovní dásně (naddásňový zubní kámen) či pod úrovní dásně (poddásňový zubní kámen). Bakteriální povlak (biofilm) svou přítomností dráždí tkáně (dáseň, závěsný aparát, kost a tzv. cement na kořeni zubu). Jistý podíl na vzniku chronické parodontitidy může mít i dědičnost, ovšem dědíme pouze sklon ke vzniku onemocnění. Při dobrém čištění (a odstraňování bakteriálního povlaku) tento sklon nemá šanci se projevit. Velmi významným faktorem oslabujícím obranyschopnost dásní je kouření. Je prokázáno, že u kuřáků parodontitida nejen snáze vzniká, ale také výsledky léčby jsou významně horší než u nekuřáků.


Jaké jsou projevy tohoto onemocnění?

     Tyto stavy se vyskytují často v kombinaci, a v jednotlivých případech bývá těžké rozhodnout, co je hlavní příčinou neprůchodnosti. Platí to zejména pro kombinaci chronické obstrukční bronchitidy a plicní rozedmy, často označované jako chronická obstrukční choroba bronchopulmonální. Je třeba pokud možno vždy odlišit osoby s chronickou astmatickou bronchitidou od pacientů se zúžením průdušek při rozedmě, protože průběh, prognóza a odpověď na léčbu se výrazně liší.
     Nejčastěji udávanou obtíží je postupně narůstající námahová dušnost. Prvními projevy mohou být také kašel, opakující se infekce dýchacích cest, celková slabost, váhový úbytek, v krajním případě i srdeční selhání jako následek přetížení pravé srdeční komory při chronické bronchitidě.


Jak se chronická parodontitida léčí?

     Chronická (vleklá) bronchitida je chronický zánět průdušek spojený s dlouhodobou expozicí nespecifickým látkám dráždícím jejich sliznici, provázený hypersekrecí hlenu a některými změnami struktury průdušek. Je charakterizována chronickým kašlem s vykašláváním hlenu. Nejčastěji je spojena s kouřením cigaret, může však vzniknout i jako odpověď na alergizující látky u osob, které nejsou náchylné k astmatu. Chronická obstrukční bronchitida (bronchiolitida) je onemocněním malých dýchacích cest (průdušinek), které vede k významné neprůchodnosti (obstrukci) dýchacích cest. Často bývá spojena s příznaky chronické bronchitidy. Plicní rozedma (emfyzém) je zvětšení prostorů periferně od průdušinek spojené s destruktivními změnami stěn plicních sklípků. Chronická astmatická bronchitida se vyznačuje významnou chronickou neprůchodností dýchacích cest u pacientů s astmatem, navzdory protiastmatické léčbě. Zpravidla jsou přítomny i příznaky chronické bronchitidy.
     Chronická obstrukční choroba bronchopulmonální je významnou příčinou invalidizace a smrti. Úmrtnost na toto onemocnění, částečně také v důsledku stárnutí populace, stále stoupá. V USA je na 2. místě mezi příčinami invalidity po srdečních onemocněních. Rozedma plic je častější u mužů, u žen však patrně v souvislosti s častějším kouřením stoupá. Chronická astmatická bronchitida se mezi starými osobami vyskytuje stále častěji a je hlavní příčinou plicní nedostatečnosti u starších žen.
     Spirometrické vyšetření, hodnotící objemy a proudění vzduchu v dýchacích cestách při dýchání, ukazuje u chronické obstrukční bronchopulmonální choroby charakteristicky obstrukci (sníženou průchodnost) proudění vzduchu při výdechu.


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2020
cache: 0000:00:00