Jak na věc


07.12.1956 - který je to den v týdnu

III. ÚS 1956/07, Soudní rozhodnutí Ústavního soudu

     Ústavní soud mnohokrát v minulosti zdůraznil, že není součástí obecné soudní soustavy (čl. 91 ve spojení s čl. 90 Ústavy České republiky), a nemůže proto provádět dohled nad rozhodovací činností obecných soudů; do této činnosti je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byly-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, porušeny jeho základní práva a svobody chráněné ústavním zákonem. Toto pravidlo se projevuje i v přístupu Ústavního soudu, jde-li o rozhodování obecných soudů ve vazebních věcech. Dle konstantní judikatury je věcí obecných soudů posuzovat, zda vazba je opatřením nezbytným k dosažení účelu trestního řízení a zda tohoto účelu ani při vynaložení veškerého úsilí a prostředků ze strany orgánů v trestním řízení činných nelze dosáhnout jinak. Do příslušných úvah (a rozhodnutí jimi podložených) se Ústavní soud cítí oprávněn zasáhnout zpravidla jen tehdy, není-li rozhodnutí obecného soudu o vazbě podloženo zákonným důvodem (čl. 8 odst. 1 al.
     Jde-li o další důvody vazby ve smyslu § 67 písm. b) trestního řádu, pokládá Ústavní soud za nadbytečné se jimi zabývat, neboť namítané protiústavní omezení osobní svobody v důsledku napadeného rozhodnutí shledáno nebylo, a nemělo by to význam ani z hlediska dalšího rozhodování orgánů činných v trestním řízení o stěžovatelově vazbě, neboť tyto orgány v dalším řízení dospěly k závěru, že vazební důvody, z hlediska citovaného ustanovení, již pominuly.
     S ohledem na tyto důvody Ústavní soud podanou ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, odmítl.


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2020
cache: 0000:00:00