Jak na věc


šlechtické tituly a jejich hierarchie

Nobilitace mezi tradicí, byrokratizací a modernizací

    6 410 Závěr (5) Modernizace společnosti českých zemí a potažmo i celé západní části monarchie se projevila v jisté proměně dalších tradičních požadavků, které byly ze strany státu (především kanceláře) kladeny na uchazeče o šlechtické tituly. Mezi přetrvávající osobní kvality žadatelů o nejnižší šlechtické tituly (prostý šlechtický, rytířský) stále patřil jejich řádný manželský a měšťanský či obecně svobodný společenský status a výkon stavovsky odpovídajícího způsobu obživy. Pro zisk vyšších šlechtických titulů již bylo zapotřebí disponovat patřičnou mírou osobní urozenosti (in linea recta), nikoliv jen příbuzenstvím se šlechtickými rody či nepřímou genealogickou vazbou ke šlechtickým předkům. Minimální míru urozenosti bylo možno získat zcela formálně postupem v dobové hierarchii šlechtických titulů, tedy nejprve ziskem prostého šlechtického titulu. Nešlechtic mohl dosáhnout přímého povýšení do rytířského stavu, především mohl-li se vykázat dostatečnými zásluhami nebo pokud jej k podán
    Automaticky po povýšení získával šlechtic právo na označení stavu a predikát (přídomek) z – či německy von. který kladl mezi jméno a příjmení, respektive mezi titul a příjmení. Zejména v českém prostředí se ve druhé polovině 19. století objevovaly pokusy nově udělená šlechtická jména bohemizovat, ale s neuspokojivým výsledkem. Zatímco však v němčině vyhlíží jméno Karl von Habermann zcela přirozeně, český ekvivalent Josef ze Zítků, Vincenc šlechtic z Jirušů či Václav rytíř z Bělských zní poněkud křečovitě. Ve věci šlechtických jmen platila v monarchii přísná pravidla a podle rakouských zákonů bylo dokonce neužívání šlechtických titulů v úředním styku podobným prohřeškem, jako jejich neoprávněné používání.


Šlechta a šlechtické tituly v Československu

    8 412 Závěr pouze několik panovnických vlastnoručních poznámek, většinou již jen drobně korigujících doporučení kanceláře. Studovaný materiál bohužel nepřináší detailnější informace o zákulisním průběhu nobilitace, o aktivitách dvorských agentů nebo žadatelů samotných, o intervencích jejich potenciálních přímluvců apod. Přes všechny uvedené nedostatky v pramenné základně lze kanceláři přiznat vysokou míru rozhodovací samostatnosti. Díky skutečnosti, že žádosti o udělení šlechtických titulů nebyly založeny pouze na jednom argumentu, ale na kombinaci více motivů a uváděných skutečností, a že žadatelé uváděli také zásluhy a kvality několika generací svých předků a nejbližších příbuzných, 5 představuje nobilitace zásadní milník ve snaze o společenský vzestup několika generací daného rodu. Nobilitace jako jednorázová investice vícegeneračního hromadění symbolických forem kapitálu společenského (vztahového), ekonomického a kulturního současně vytvářela základní předpoklad pro další společens


Nová šlechta v českých zemích a podunajské monarchii

    10 414 Závěr Frantze, stavitele hirschberského kostela milosti (Bonit patřil mezi nejvýznamnější mecenáše stavby kostela a byl jedním z jeho kurátorů). Avšak Bonitovy zámořské obchodnické aktivity nakonec skončily krachem a uvězněním ve vězení pro dlužníky v Javoru, kde roku 1720 zemřel. Naprostý sociální propad symbolicky vyvrcholil Bonitovým pohřbem bez ceremoniálu na evangelickém hřbitově v Javoru. Obdobně, byť již ne tak tragicky, dopadl jihlavský podnikatel Josef Ignác Zebo. Část svého zisku tezauroval roku 1730 do koupě nedalekého statku Plandry, kde započal s výstavbou barokního zámku obklopeného parkem. Jeho podnikatelské aktivity kulminovaly v období mezi slezskými válkami a sedmiletou válkou, avšak státem nesplácené dodávky nakonec způsobily jeho bankrot a soudně nařízený rozprodej majetku věřitelům. Mnohem lépe se dařilo jeho mladšímu bratrovi Antonínu Adolfovi, který roku 1765, po smrti svého bratra, zaplatil část jeho dluhů a ve veřejné dražbě odkoupil Plandry. 7 Nakonec l


BČH 6-40 Erby a rody šlechtické

    1 405 Nobilitace mezi tradicí, byrokratizací a modernizací Cílem této publikace bylo čtenáři předložit souhrn dosavadních poznatků o úředním procesu udílení šlechtických titulů v českých zemích v období let Jedním z hlavních důvodů volby časového výseku byl vedle bohemikálního charakteru vybraných nobilitačních kauz, jenž byl založen především na formě evidence v kancelářské registratuře (a který současně odrážel stávající vazbu suplikantů k českým zemím nebo její plánované uskutečnění), dostatek dochovaného archivního materiálu, který umožnil detailní poznání základních aspektů nobilitačního řízení. (1) Prvním z nich byl vlastní průběh úředního procesu nobilitace, který si po celé 18. století uchoval podobu, jež byla vyprecizována již v průběhu 17. století. Nobilitační proces jako takový se nijak nevymykal obecnému způsobu dobového úředního jednání a formám komunikace, které byly užívány všemi dvorskými i zemskými úřady v monarchii. Bylo to dáno skutečností, že vídeňské dvorské kancel


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2020
cache: 0000:00:00